Nebýt stoleté vody, která tehdy zpustošila i Prahu a další česká města, nejspíš by se budova bývalé zbrojnice rekonstrukce hned tak nedočkala. "Prioritou byla oprava rezidenčního zámku a Zwingeru," přiznává Martin Roth, generální ředitel Státních uměleckých sbírek Drážďany (SKD), které spravují více než desítku výstavních prostor v saském hlavním městě.

V polovině srpna 2002 však vzedmuté Labe nemilosrdně udeřilo do života Drážďan. Pod vodou se ocitlo i Albertinum ležící jen pár stovek metrů od evropského veletoku. "V nejhorších chvílích jsme odtud odčerpávali 7000 litrů vody za minutu. Pět nocí a čtyři dny jsme vynášeli 22.000 objektů," vzpomíná na tehdejší záchranné práce Roth.



Někdy se prý vzácné umělecké předměty dostaly do bezpečí doslova za minutu dvanáct. "V šest deset jsme dokončili evakuaci obrazů a v šest dvacet přišla první voda," vybavil si záchranu 850 maleb z jednoho z podzemních depotů ředitel galerie nových mistrů Ulrich Bischoff.

Právě uskladnění sbírek pod zemí a pod úrovní Labe bylo hlavní Achillovou patou Albertina, které se může pochlubit jednou z nejcennějších kolekcí obrazů a soch moderního umění 19. a 20. století v Německu od Augusta Rodina, Edgara Degase, Caspara Davida Friedricha, Clauda Moneta nebo Oskara Kokoschky.

To už teď prý nehrozí, neboť nevystavená díla se přestěhovala o 17 metrů výš. Právě do takové výšky umístil architekt Volker Staab téměř třítunovou dvoupatrovou konstrukci, která zastřešila původně otevřený centrální dvůr. Vedle úložišť pro 6000 obrazů zde vznikly také restaurátorské dílny. Nepoučený obyvatel nebo návštěvník města to přitom ani nepostřehne, protože tato "budova v budově" není zvenku vůbec vidět.

"Je to teď nejlépe zabezpečené muzeum proti povodním na světě," prohlásila při setkání se zahraničními novináři saská ministryně vědy a kultury Sabine von Schorlemerová za rozhodného přitakávání Rotha. Právě saská vláda dala většinu z 51 milionů eur (1,3 miliardy Kč), které renovace a dostavba poničeného Albertina stála.

Původně přitom zemské orgány o obnově historické budovy ze 16. století údajně nechtěly ani slyšet. Pomocnou ruku ale nabídli sami umělci. Pětačtyřicet z nich v čele s ikonami německé malby druhé poloviny 20. století Gerhardem Richterem a Georgem Baselitzem dalo na podzim 2002 svá díla do dobročinné aukce, jejíž výtěžek 3,4 milionu eur (dnes zhruba 88 milionů Kč) se stal základem renovačního fondu. Většinu této částky zaplatil jediný kupec za Richterův slavný obraz Skála, který je jedním z vrcholů nově otevírané expozice malířských mistrů v Albertinu.

Tu si mohou běžní návštěvníci spolu se sochařskými exponáty prohlédnout od neděle. Vedení SKD věří, že přiláká i více zájemců z nedalekého Česka. "Jezdí jich docela dost. V posledních letech jejich počet výrazně vzrostl, ale mělo by jich být ještě víc," řekl ČTK a Českému rozhlasu mluvčí SKD Stephan Adam. V to doufá i Roth. "Vždycky jich může být víc," odvětil ČTK ředitel s úsměvem.

Aby je přivábily, vydávají SKD podle Adama všechny své materiály a publikace i v češtině a spolupracují s turistickými organizacemi v Česku či s drážďanskou průmyslovou a obchodní komorou. Do "Florencie na Labi" totiž stále jezdí mnoho Čechů za nákupy a SKD by je prý rády dostaly ve větší míře z obchodů i do drážďanských muzeí a galerií. Ty každoročně navštíví okolo dvou milionů lidí.