ONI
Moravská galerie v Brně.
Potrvá do 23. května.
Když před třemi lety vyšel šestý svazek Dějin českého výtvarného umění, nebyla v něm ani zmínka o Viktoru Pivovarovi. Třiasedmdesátiletý ruský malíř přitom už téměř třicet let žije, maluje i vystavuje v Česku.
Moravská galerie v Brně mu nyní připravila velkou průřezovou výstavu. Přehlídka nazvaná Oni, kterou doprovází i katalog, potrvá do 23. května.
Někdejší člen neoficiálního kroužku moskevských konceptualistů a ilustrátor dětského časopisu Vesjolyje kartinki, přesídlil do tehdejšího Československa v roce 1981.
Volnější totalitní praktiky než v brežněvovském Sovětském svazu byly dost silným důvodem, který vyvažoval i uměleckou izolovanost.Kurátor brněnské výstavy a ředitel Moravské galerie Marek Pokorný dokonce mluví o klauzuře Pivovarova díla. V osmdesátých letech byl totiž autor osamocený i mezi neoficiálními tvůrci.
Po roce 1989 zase zůstal podle kurátora stranou od "masivního výprodeje moskevské školy do západních sbírek" a ani s vývojem českého porevolučního umění se příliš nepotkal.
Přesto jsou jeho fantaskní obrazové cykly i alba vytvářející mýtické světy na české scéně známé a zabydlené. Zdejší umělci ho znají a reflektují jeho práci, za jeden ze svých inspiračních zdrojů jej prohlásil například Michal Pěchouček.
Nešťastní Dokonalí
Brněnská výstava zdůrazňuje Pivovarovu zálibu v cyklech. Prostorově odděluje snové Jedlíky citronů, od drobných akvarelových Melancholiků, ironických Dokonalých, mystifikačních Dětí oblaků a tuší kreslených jurodivých Poustevníků. Každý ze sálů jako by představoval jiného autora, přitom tu nejsou práce příliš časově vzdálené.
Většina obrazů pochází z posledních sedmi let - s výjimkou Melancholiků, které Pivovarov maloval v osmdesátých letech.
Přehlídku trochu nešťastně otevírá soubor Dokonalí. Plátna, na kterých se objevují jednobarevné kruhy, nejsou příliš kontaktní. Pivovarov parafrázuje slavné čtverce zakladatele geometrické abstrakce Kazimíra Maleviče, Černý kruh na bílém a další variace vrhá doprostřed figurálních scén.
Kruhy překrývají polonahé postavy, jako by je divák sledoval přes zaměřovač dalekonosné pušky.
Podstatně vřelejší jsou Melancholici v sousedním sále. Nevelké akvarely zase odkazují k surrealismu, na zelených sáňkách se veze ustaraná hlava, malá postava odplouvá v loďce po vertikální hladině, zajíc s deštníkem usedá na postel.
Vyznavači kultu lišek
Velmi "klauzurní" charakter mají Pivovarovy práce na listech papíru nebo na několikametrových papírových běhounech na konci svinutých, jako židovská tóra. Autor je nazývá alba, a drobné kresby na nich doplňují mystifikační texty. Pivovarov stvořil mýtus o židovské diaspoře daleko na Sibiři, která se asimilovala s čínskými a pravoslavnými sousedy.
Jejich novým vyznáním se stal kult lišek. Malíř sestavil s pečlivostí grafika album posvátných lišek (Liška svatá válka - patronka ženského šarmu, Liška studená večeře - ochránkyně houpajících se na vlnách) a také svátků, které vyznavači kultu lišek dodržují.
Nejznámější a také nejoceňovanější částí Pivovarovy tvorby jsou fantaskní obrazy, na kterých muži a (nahé) ženy prožívají své chandry, olizují citron, stávají se kentaury a polomyšmi, v leže pozorují, jak roste tráva, svačí na střeše nebo jen divně tupě postávají v pokoji.
K cyklu Jedlíci citronů se také nejlépe hodí název výstavy - Oni. Jedlíci citronů jsou totiž oživené představy a sny, které se osamostatnily. Jako by byly vyšinuté ještě o kousíček víc, než jak se mohly zrodit v něčích myšlenkách. Už nejsou svázané se svým tvůrcem a je jedno, jestli je za něj považován malíř nebo divák, který v obrazech zárodek svého snu rozezná.
