Takový hlas, jaký má Renée Fleming, jsem za svůj dlouhý život slyšel snad jen v případě Renaty Tebaldi," tvrdí slavný dirigent Goerg Solti. Větší poklony se této americké operní divě těžko mohlo dostat.

Všechny prestižní ceny klasické hudby už vlastní, dočkala se potlesku na otevřené scéně v Pařížské i Metropolitní opeře, coby Donna Elvira zazářila v La Scale v Mozartově Donu Giovannim, vystupovala na festivalu v Bayreuthu i v Carnegie Hall. Natočila přes třicet operních desek, nejzajímavější projekt své kariéry si však nadělila až k nedávným jedenapadesátým narozeninám - album coververzí nejrůznějších pop-rockových kapel.

Operní pěvkyně rády koketují s lehčími žánry. Nejznámějším případem je duet španělské sopranistky Montserrat Caballé s Freddiem Mercurym z Queen, z tuzemské scény stačí vzpomenout spolupráci Magdalény Kožené s dvojicí Petr Hapka a Michal Horáček. V případě desky Dark Hope však už při prvním pohledu na seznam skladeb překvapí samotný jejich výběr. Skladby Leonarda Cohena, Petera Gabriela či Jefferson Airplane lze na takovém albu pochopit, ale písně alternativních skupin Muse, Arcade Fire, The Mars Volta, Death Cab for Cutie nebo Band Of Horses by na desce operní pěvkyně asi čekal málokdo.

Nové album

Renée Fleming
Dark Hope
Universal Music, 2010

Není podstatné, že ji na tato jména, o kterých Renée Fleming do té doby nikdy neslyšela, jak sama přiznává v bookletu desky, upozornila až vydavatelská firma, která přišla s myšlenkou tohoto projektu. Důležitější je, že se skvělá představitelka Janáčkovy Jenůfy nakonec opravdu vrhla do hudby, kterou poslouchá její dcera. A vůbec nejdůležitější je skutečnost, že uposlechla moudré rady producenta Davida Kahnea: Za žádných okolností nezpívat operním hlasem! Jednoduchý, ale geniální nápad!

Producent, který je podepsaný třeba pod nahrávkami kapel The Strokes či Linkin Park, spolupracoval s Reginou Spector i Paulem McCartneym a za desku MTV Unplugged: Tony Bennett získal v roce 1995 Grammy Awards, dobře věděl, že k těmto písním by se vyzpívané tříčárkové céčko příliš nehodilo. A to navzdory tomu, že některé písně k zneužití operně školeného hlasu doslova vybízejí - zejména skladby Endlessly od Muse, With Twilight As My Guide od Mars Volta či Intervention od Arcade Fire, které jsou v původní podobě nazpívány velmi vypjatými vokály, často na samé hranici hlasových možností jejich tvůrců.

Nic takového naštěstí David Kahne nedopustil, byť by pro něj jistě nebyl nejmenší problém uzpůsobit více či méně alternativní opusy opernímu hlasu Renée Fleming. To by z nich však nejspíš udělalo kýčovité popové árie. Zkušený producent však ctil původní podobu vybraných písní. Nikterak se nesnažil je uhlazovat a podbízet opernímu publiku; o tom ostatně svědčí třeba i to, že si do studia přizval kytaristu Nicka Valensiho z americké alternativní kapely The Strokes.

Výsledkem je skvělá deska, na níž se sešel velký hlas se silnými melodiemi, které Renée Fleming dokáže nádherně procítit. Pozoruhodně třeba v plačtivé písni With Twilight As My Guide od The Mars Volta, naléhavé Intervention, vypůjčené od kanadských Arcade Fire, v bezmála osmiminutové Hallelujah z repertoáru Leonarda Cohena, kde se soprán Flemingové bezmála dotýká nebeských výšek. Této americké operní pěvkyni se zkrátka podařilo natočit obdobně mimořádnou desku jako před několika lety německé šansonové zpěvačce Ute Lemper, která se na své desce Punishing Kiss ujala písní Toma Waitse, Nicka Cavea či Neila Hannona z Divine Comedy.

Leckterému příznivci z toho či onoho žánru tohle setkání operního hlasu s alternativní hudbou samozřejmě nebude sedět. Někomu bude chybět v písni Endlessly poraněný vokál Matthewa Bellamyho, jinému kostelní varhany, které dominují originálu skladby Intervention, dalšímu mrazivě vysoké operní tóny.

Ale pokud se Renée Fleming podaří objevit alespoň pro jednoho milovníka klasiky svět alternativní hudby, nebo naopak pomůže fanouškovi Muse vstoupit do říše opery, splní tato deska svůj účel. Bez ohledu na žánry, hudba je jen dvojí - dobrá nebo špatná. A tahle deska je velmi dobrá!