Seznam známých světových pěvců současnosti, kteří již zavítali do Prahy, rozšířila ve středu americká sopranistka Danielle de Niese. Její mozartovský koncert nicméně ukázal, jak mnoho může už i v klasice záležet umělecká kariéra na druhotných věcech, zdaleka ne pouze na hudbě a zpěvu.
Tvář temperamentní mladé dámy exotického původu, která začíná být senzací operních festivalů a vítaným hostem v hudebních metropolích, se objevuje na obálkách magazínů.
V Amsterdamu se stala nejoblíbenější umělkyní sezony, v Německu získala cenu pro nejlepšího nového umělce roku. Natočila již dvě výrazně propagované a dobře přijímané desky, jednu s áriemi od Mozarta, druhou od Händela. Do Prahy přijela celebrita.
Plnit si své sny
Koncert s vynikající Pražskou komorní filharmonií a dirigentem Jakubem Hrůšou nebyl pro Daniellu de Niese úplně prvním hostováním v Česku. Před sedmi lety zpívala na Pražském jaru, debutovala tehdy v roli Zerliny v Mozartově Donu Giovannim.
Díky magii Stavovského divadla, v němž sám Mozart před dávnými lety dirigoval, to prý je pro mladou umělkyni dodnes památné představení.
"O tom, proč mám ráda Mozarta, bych mohla mluvit roky," říká a nadšeně dodává: "Kdo má takové štěstí, že může dělat, o čem snil? I únavné cestování je snesitelnou cenou za to vše." Svůj život si bez zpívání nedovede představit a ví, že tedy nesmí být kvůli hlasu netrpělivá. "Chci mít dlouhou kariéru," říká.
Koncem devadesátých let byla v osmnácti nejmladší účastnicí programu Metropolitní opery v New Yorku pro mladé pěvce. O rok později tam vystoupila v menší roli, pak následovaly evropské debuty a zlomové účinkování na festivalu v Glyndebourne v jižní Anglii a nakonec pravidelné návraty do slavné MET.
Poučený posluchač pražského koncertu ale mohl být lehce rozčarován. I přes zmíněné úspěchy, přes všechnu vyzařovanou pozitivní energii, přes image milého diblíka a umění dělat show, není v jejím hlasu, technice a projevu zdaleka vše stoprocentní.
Zejména moteto Exsultate jubilate a známá koncertní árie Bella mia fiamma vyzněly překvapivě ploše. Nebylo to ale smutné, spíš poučné. Oproti operním inscenacím, v nichž de Niese exceluje i s pomocí komediálního talentu, je koncertní pódium nemilosrdné - soustřeďuje pozornost jen na zpěv, na techniku a výraz. Ne všichni obstojí plně na obou místech.
Ukázalo se, jak je někdy těžké odlišovat, co je podstatné a co ne, co patří k umělkyni, co naopak k celebritě. Vyjevily se také naplno současné trendy další komercionalizace a zpovrchnění. V řadě pěvců, kteří se v metropoli v poslední době objevili, patří de Niese k těm kontroverznějším.
Našla by se mimochodem jistě i tuzemská mladá jména, která by s ní i bez mezinárodní popularity mohla ve zpěvu směle soupeřit. Přesto je dobře, že orchestr tuto nepřehlédnutelnou osobnost pozval.
Hvězdy míří do Čech
O to větší zvědavost nyní vzbuzují informace o chystaných pražských koncertech dalších umělců, jimž předcházejí podobné superlativy - už 12. ledna to má být sopranistka Nino Machaidze s áriemi od Donizettiho, Belliniho, Gounoda a Pucciniho a potom 17. března tenorista David Lomeli, vítěz Domingovy světové soutěže Operalia v kategoriích opera a zarzuela.
Zvaní mladých je výborná věc. V minulosti si například už zdejší publikum podmanili na prahu pozdějších kariér tenoristé Rolando Villazón a Joseph Calleja, před nimi i José Cura. Právě ten se letos vrací - v červenci zazpívá na mezinárodním festivalu v Českém Krumlově.
A zajímavé pěvce ohlásilo i Pražské jaro - vedle Matthiase Goerna a Olgy Borodinové bude mít recitál také Adam Plachetka, který už na sebe upozorňuje v zahraničí.
