Držitel Oscara i Grammy Ennio Morricone natáčí v Praze svou hudbu

Legenda filmové hudby Ennio Morricone se považuje především za skladatele, až poté za dirigenta. Za svou padesátiletou úspěšnou kariéru se řídil zejména metodou a přesností. Řekl to v pondělí v Praze v rozhovoru s ČTK. Morricone v Praze právě nahrává hudbu pro dvoudílný italský televizní film Jako delfín režiséra Stefana Realiho.

Morricone vytvořil hudbu k více než čtyřem stovkám televizních seriálů a filmů, z nichž jsou patrně nejznámější westerny. Je nositelem několika cen Grammy a Zlatých glóbů, pětkrát byl nominován na Oscara, kterého nakonec získal za celoživotní dílo. Kromě komponování se často objevuje i za dirigentským pultem.

Metoda, přesnost a láska

"Nejdůležitější pro mne vždy byla metoda, přesnost a samozřejmě láska, tím jsem se vždy řídil," uvedl dvaaosmdesátiletý italský skladatel.

Tvrdí, že jeho tvorba vychází z jeho specifické techniky, hudebního nadání i vlastní fantazie. "Všechno záleží na tom, v jakém stylu je film připraven, a koneckonců i na režisérovi. Hudba musí sledovat průběh a styl filmu," poznamenal Morricone, který vždy povyšoval hudbu na úroveň filmu.

Ačkoli Morricone patří k hudebním nestorům, i on vnímá vzrůstající oblibu elektronické hudby. Zaujme jej prý ale jen tehdy, pokud je "kulturní a v souladu se skládáním hudby".

"V dnešní době není snadné používat tuto hudbu ve filmu. Lidé očekávají to, co již znají. Je to jiná řeč a jiný způsob vyjádření," domnívá se. Sám se vždy snaží hledat další nové postupy a řešení, aby svým dílem přispěl k dobrému filmu.

Režiséři? Dobří přátelé

Nejvíce se proslavil spoluprací s režisérem a krajanem Sergiem Leonem. Morriconeho hudba k jeho westernu Tenkrát na Západě, známém nejen svými tklivými tóny harmoniky, byla přitom k dispozici již předem. Díky tomu se s ní herci mohli seznámit a pohybovali se zcela v jejím rytmu. "Nelpím ale na nějakém postupu, někdy mám k dispozici jen scénář, nebo napíši hudbu a ta je použita," poznamenal.

S Leonem spolupracoval na celé řadě filmů, známou se stala rovněž trilogie Pro hrst dolarů (1964), Pro pár dolarů navíc (1965) a Hodný, zlý a ošklivý (1966). Morriconeho proslavily ale i další snímky, mimo jiné Briana de Palmy (Nedotknutelní), Romana Polanského (48 hodin v Paříži), Franca Zeffirelliho (Hamlet), Giuseppeho Tornatoreho (Bio Ráj a Malena), Rolanda Joffého (Mise), Olivera Stonea (U-Turn) či Adriana Lynea (Lolita).

Spolupracoval také s Pierem Paolem Pasolinim, Giulianem Montaldem, Gillem Pontecorvem a Alessandrem Alessandronim.

Morricone nechce prozradit, se kterým režisérem se mu tvořilo nejlépe. "Všichni, s nimiž jsem pracoval, byli moji přátelé," řekl.

Český národní symfonický orchestr považuje za výborný, již loni s ním připravoval své CD, které by mělo v příštích měsících vyjít. Morricone také často na koncertech diriguje, v této roli jej prý ale v Praze ještě posluchači neuvidí.

"Dávám přednost vždy skládání, až potom dirigování. Komponování se chci věnovat i v prvních třech měsících příštího roku," dodal. Velké naděje vkládá do jednoho ze svých čtyř dětí, syna Andrey, který je rovněž filmovým skladatelem a dirigentem. Andrea v Praze již před třemi lety dirigoval Český národní symfonický orchestr na festivalu Prague Proms.