V Cannes vás naučí, jak z kravaty udělat motýlka. Móda tam má vlastní ostrahu

Oblek, košili od Blažka, manžetky, boty do špičky a řemen se stříbrnou přezkou jsem měl poprvé, když jsem si bral svou ženu. To nejlepší, co na sebe mám, mi teď znovu přijde vhod.

Narychlo ještě přežehlit košili, vyleštit boty a vyrážím na slavnostní premiéru soutěžní novinky Outrage do Grand Théatre Lumière. Vypadá to, že dnes se žením podruhé – s Takeši Kitanem.

Večerní galapředstavení v hlavním sále Palais des Festivals jsou v Cannes tím největším divadlem. Aby to na všech festivalových fotkách dobře vypadalo, mají pánové předepsán smoking.

Co je a co není smoking, kontroluje módní policie hned u první bariéry.

Novináři si pozvánky na tyto večerní projekce nemohou rezervovat. Využil jsem  dobrosrdečnosti polského kamaráda (jeho akreditaci filmového profesionála si teď nemohu vynachválit) a s pozvánkou v kapse svatebního saka vstupuji do fronty.

Od zaslíbeného červeného koberce mě dělí pár metrů. Předstupuji před porotu.

Muž s perfektně padnoucím oblekem si mě krátce přeměří, řekne něco francouzsky a významně si při tom zatahá za motýlka u krku. Proboha, mám kravatu! Polije mě horko – veškeré mé snažení má ztroskotat na jednom proužku látky?

Pokouším se o nesmělý kontr: „Ale na internetu psali, že...“, který vyvolává jen další významnější zatahání za motýlka.

Rebel bez příčiny... a bez motýlka

Je to jasné: motýlek rozhodne. Další muž ostrahy mě odvádí stranou ke slečně, která se během canneského festivalu pravděpodobně živí profesionální drezurou kravat. Podávám jí svou vázanku, ohrnuji límec a poslušně nastavuji krk – dokáže tato kouzelnice zkrotit i moji kravatu? První pokus se nepovedl, drama pokračuje...

Pokud si někdy zkusíte z kravaty uvázat pod krkem motýlka, pravděpodobně to vzdáte. V duchu teď oceňuji svůj vizionářský kup ultratenké kravaty z H&M za 199 Kč. Slečně poddajný materiál nakonec vyhovuje a společně slavíme vítězství.

Mám „motýlka“ – protokol je splněn a jsem vpuštěn dovnitř. Vedle ostatních pánů vypadám jako motýl Emanuel; rychle spěchám dovnitř mimo dosah fotografických blesků.

Jakmile sál potemněl, ihned jsem si tu hrůzu pod krkem rozvázal. A ještě rebelsky rozepnul dva knoflíčky u košile. Tak. Snad mě nikdo u červeného koberce nevyfotil. Kitano začíná!

Od našeho zpravodaje z Cannes