Narodit se jako dvojče, to je diagnóza. Fyzická podoba je ale jen povrch hlubších souvislostí.
Maďarský choreograf Pál Frenák podrobil fenomén dvojčat fyzicko-psychologické analýze. Inscenace pro dva tanečníky a jednoho loutkoherce Twins otevřela tento týden v divadle Ponec mezinárodní přehlídku Tanec Praha.
Festival potrvá do 26. června.
Stejná stavba těla, krátký sestřih vlasů a nabílené tváře vytvářejí u tanečníků Kristófa Varnagyho a Laszla Majora dokonalou iluzi dvojčat.
Téma je jasné: kde končí sdílené rysy a začíná individualita? Jak se z osudu podobnosti vymanit?
Násilí bez účinku
Bratři se navzájem dotýkají se samozřejmostí, která přehlíží erotičnost téměř nahých těl. Jejich trupy se proplétají, chvílemi v "bezděčně" stejných, synchronizovaných pohybech, chvílemi na sebe útočí v naprosto marné snaze uniknout z té ubíjející podobnosti. Nemohou si ale ublížit, i kdyby skutečně chtěli. Jsou příliš stejní a bolest oběti je i bolestí útočníka.
Vzájemné dotýkání bratří je stejnou mírou metaforou komunikace jako jejím realistickým zachycením. Choreograf vyrůstal v rodině, kde oba rodiče byli hluchoněmí. Pro řeč těla, gesta a mimiku má tedy maximálně vyvinutý cit, do představení Twins se mu to podařilo otisknout však jen částečně.
Akrobatické prvky, nohy vytrčené do vzduchu, dětinské tetelení, to všechno působí komicky a také osaměle. Jsou to smutní, opuštění klauni, kteří si ani nemohou přihrát na vtip, protože správná klaunská dvojice je protikladná. Neschopnost najít sám sebe je dobrý námět, hra se stejnými pohyby dvojčat je divácky atraktivní. Inscenaci však chybí vyústění.
Bratři se občas chovají moc dětinsky a zženštile. Dětinskost prostupuje celou inscenací a stává se iritující. Dvakrát jejich vystoupení přeruší výstup s bílou loutkou, která je ztělesněním samoty a melancholie, jinak se nestane nic.
Pět jančících sester
Sourozenecká blízkost je přítomna i v inscenaci Transforma, kterou s českým tanečním souborem VerTeDance nazkoušela Maya Lipsker, izraelská choreografka a bývalá tanečnice proslulého Batsheva Ensemble. Inscenací Transforma dnes v Ponci mezinárodní festival pokračuje.
Sourozenectví v Transformě má širší pojetí, pět tanečnic je sestrami prostě proto, že jsou ženy. Označit představení za feministické by ale bylo zavádějící. Tanečnice neaktivizují, jenom dávají průchod své energii, své něžnosti i agresi. Začátek je zasněný, mazlivý, jako když se rozplétá klubko háďat.
Tanec se odlepuje od země a je stále ostřejší. Vzájemný dotyk někdy hladí, někdy šlehá jako bič, pod kterým se tanečnice mění v jančící fúrie. Energie se přelévá ve vlnách, chvíle uklidnění jsou jen časem k nabrání dechu. Hraje se o vášni, která nedovoluje klidně sedět nebo jít.
Přehlídka Tanec Praha uvede v dalších dnech také například slovenský soubor Debris a belgický ansámbl Josého Besprosvanyho, či divadlo Švýcarky Nicole Seiler.
