Tartuffe Games

Hrají:

Zdena Hadrbolcová - Paní Pernellová, matka Orgonova
Jiří Ornest - Orgon, manžel Elmíry
Natália Drabiščáková - Elmíra, druhá žena Orgonova
Jaromír Nosek - Damis, Orgonův syn z prvního manželství
Dana Marková - Marianna, Orgonova dcera z prvního manželství
Ladislav Hampl - Valér, Mariannin nápadník
Miloslav Mejzlík - Kleantes, Orgonův švagr
Pavel Liška - Tartuffe, pokrytec
Gabriela Pyšná - Dorina, Mariannina komorná
Vladimír Marek - Pan Loyal, soudní vykonavatel
Leoš Noha - Pan Ouředník, provozní
Jana Kozubková - Filipka, služka paní Pernellové

Dle překladů Vladimíra Mikeše a Emanuela Františka Züngela

Dramaturgie - Lucie Ferenzová, Ivana Slámová
Scéna - Nikola Tempír
Kostýmy - Iva Němcová
Režie - Jan Frič

Divadlo Na zábradlí uvedlo inscenaci Tartuffe game, Moliérovu komedii mravů bez okolků vtaženou do české současnosti.

Režisér Jan Frič v ní sice obrazem, ale jasně, vtipně a bez moralizování ukazuje na podstatu našeho nemravu, pokrytectví, společenské lži, falešných intelektuálních konceptů a instantních náhražek. Přidržuje se přitom autorovy definice, že "úkolem komedie jest napravovat člověka prostřednictvím zábavy".

Apokalyptické rokoko

Upravovatelé textu - dramaturgyně Lucie Ferenzová a Jan Frič - poctivě přejmenovali titul na Tartuffe game. Jejich "hra s Tartuffem" baví humorem občas brutálně přímočarým, ale pitomě nezjednodušuje, při škrtech pozorně sleduje smysl předlohy a pro "tartuffovské hry" nachází současné analogie nejen v situacích, ale i v jazyce.

Dopsané rozčilené vsuvky, v nichž postavy, jakoby "vypadávají" z původní veršované formy, chrlivě přecházejí do živého, vtipně nadsazeného slangu a svědčí také o intuitivním citu pro divadelní rytmus, pointu, gag...

Hédonistickou Francii za Ludvíka XIV., v níž a pro niž Moliérův kus vznikal, a současnost spojí hned na začátku apokalyptická rokoková diskotéka vynořující se z mlhy a barevných světel. Pruhované tapety na stěnách Orgonova domu připomínají čárové kódy.

Uprostřed scény trůní fóliovník vestavěný do rokokové postele s nebesy - Orgonova pěstírna lilií a umělého trávníku s lampou jako z Growshopu. Zjevně či tajně tady kouří (kromě Orgona a Tartuffa pochopitelně) všichni a pořád. Obří popelník je v tomto domě centrem společenského života.

Na kameni kámen...

Každá z Moliérových postav má kromě zbytku rokokové tváře (šedivé paruky nebo část oděvu) i současnou podobu a výraz. Hubatá služka Dorina (Gabriela Pyšná) to pořádně rozjede brněnským hantecem, Orgonův synek Damis (Jaromír Nosek) přétéká pankáčským vzdorem, jeho sestra Mariana (Dana Marková) je slovansky oblá rokoková Bárbí zamilovaná do svého Kena, alias panáka Valéra (Ladislav Hampl).

Bratr okouzlující a společensky obratné paní domu Elmíry (Natálie Drabiščáková) se jmenuje Kleantes (Miroslav Mejzlík), a je to svobodomyslný humanistický intelektuál každým coulem. Filozofuje, kudy chodí, a ještě nosí háro a vyšívanou džísku květinových dětí...

"Budem o něco se rvát...."

Všemu vévodí umaštěné kraťasy a vůbec celá kotlíkařská image Tartuffova (Pavel Liška). V poněkud uměřenější "skautské" variantě ji nosí i jeho hostitel Orgon (Jiří Ornest), suchar, totálně oblblý Tartuffovou svatouškovskou ekologicko-trampskou mantrou.

Její esenci v inscenaci opakovaně definují slova nedvědovského songu: "Budem o něco se rvát, až tu nezůstane stát na kameni kámen". Z hloubky času (vynořuje se z propadla) a starých pořádků komentuje pokleslé "hnojiště světa" a poměry této domácnosti Orgonova matka, paní Pernellová (Zdena Hadrbolcová).

Ztráta víry

Zatímco rodinná společnost holdující konzumu je tak nějak "normálně" zkažená, z Tartuffa se vyklube pořádný hajzl. Před Orgonovými zraky boří pazourky do výstřihu jeho paní Elmíry a přistižen se mění v uslintané zvířátko vždy připravené k uslzené omluvě a posléze v agresivního uzurpátora domu.

Orgon, který mu všem navzdory odkázal celý majetek, jako by v tu chvíli společně s Kleontem okusil zklamání všech, kteří znovu a znovu chtějí něčemu uvěřit, ať už je to Bůh "nebo ti, kdo nám můžou být příkladem: Obama, Havel, Rejžek, Masaryk..."

Složitější "game over"

Dobrý konec je komplikovanější než ten, který svého času a svému králi po vůli a na počest napsal Moliére, mocní tohoto světa v něm však svou roli hrají. Inscenací se potulují dva chlápci Pan Loyal a pan Ouředník. Jeden pravicově kožený a na prachy (vystupuje jako exekutor) a druhý buransky levicový, co má rád lidovou zábavu.

Tihle dva sice nakonec Tartuffa odvedou, a mladým vystrojí veselku, ale vypadá to, že barák se jim (respektive Investorovi) líbí. Hlavně, že se jim Orgonovu rodinu podařilo přesvědčit, že to dobře dopadlo. Zaujati svým štěstím, ani nepostřehli, že na místě skleníčku stojí hrací automat. "A jestli není žádnej bůh..." Game over.