iron_maiden__192x128_.jpgNamísto kapitána fotbalové Slavie přivedl na hrací plochu Edenu svůj tým někdejší ofenzivní záložník britského West Hamu United Steve Harris. Oproti poslednímu upachtěnému výkonu slávistů bylo tentokrát na co koukat. Doyeni klasického heavymetalu Iron Maiden předvedli "domácímu" publiku fantastickou show a své fanoušky zaručeně nezklamali. Kytarová armáda pod taktovkou kapelníka a "tříprstého" basového kytaristy Harrise předváděla "power standy", jako když je vystřihne ze slabikáře. Bruce Dickinson ukázal, že i v padesáti stačí s dechem a Nicko McBrain se na bubenické stoličce točil ze strany na stranu v pralese činelů. Diváci byli nadšeni.

Zahráli "všechno"

Džínové bundy, prestiže a bižuterie se začaly před pódiem houfovat už v odpoledních hodinách. Po dvou nutných předkapelách přišel před setměním hlavní chod. Na světelných obrazovkách se objevili všem známé obrázky anglických pilotů a válečný projev Winstona Churchilla si přeříkával celý stadion.

Čtěte také

Úvodní Aces High nenechala nikoho na pochybách, že "Mejdni" dostojí pověsti kapely, která plní sny svých fanoušků i v rámci aktuálního světového turné nazvaného Somewhere Back In Time. Celý stadion si tak mohl zanotovat šestadvacet let starý refrén metalové hymny Run To The Hills, nebo hity Number Of The Beast či Hallowed By The Name. Zazněly samozřejmě i Fear Of The Dark a Two Minutes To Midnight.

Velkou show error nepokazil

Celému představení nemohla chybět stylizovaná scéna, tentokrát á la retrospektiva dílčích epoch kapely. Dickinson už loni na podzim předeslal, že do Prahy přiveze svou dosud nejnáročnější show. Nekonečné tuny aparatury kromě béžových "egyptských" kulis zahrnovaly ohňostroje, světlomety i bedýnky s umělým kouřem.

Instrumentální ipsaci členů kapely v závěru večera doplnil několikametrový mazlíček skupiny Eddie – co se týká uvedené činnosti tak bez kytary, zato ale doslovně.

Fanouškům sedícím na tribuně nemohlo uniknout, že v téže chvíli, kdy atmosféru koncertu dokresloval pódiový dým, na jedné ze dvou obřích obrazovek hodnou chvíli technik honil kurzorem dialogová okna Windows se známou hláškou: Error. To bylo ale jediné zaváhání večera.

Rádiová soutěž vytáhla na pódium několik šťastných výherců, kteří Dickinsonovi pomohli s vokálem ve skladbě Heaven Can Wait. Jen stěží jim potom pořadatelé vysvětlovali, kdo je tu hvězda a kdo při další písni na pódiu nezůstane.

Minuta ticha za Studénku

Dickinson, který se do Prahy rád vrací, prokázal nejen znalost češtiny při obligátním „Ahoy Pracha“, ale i aktuálních událostí, když nechal povstát diváky v ochozech jako výraz soustrasti s oběťmi pátečního železničního neštěstí u Studénky.

Přečtěte si: Řada lidí jela na koncert inkriminovaným vlakem

Přejme slávistickým fotbalistům, aby i jejich fanoušci mohli z vyprodaného Edenu odejít s vykřičenými hlasivkami a plesajícím srdcem.