V předprodejích našlo své majitele již třicet tisíc vstupenek. Do Česka se kalifornská Metallica vrací po čtyřech letech, kdy zde představila prozatím poslední desku St. Anger.
Novinek je hned několik - skupina, v níž měli svého času potíž s komunikací jeden člen se druhým, před podzimním vydáním svého nového alba naopak s fanoušky komunikuje o sto šest. Nedávno spustila internetovou stránku missionmetallica.com, která funguje jako interaktivní fanouškovský klub, nabízející příznivcům podíl na vzniku nové desky.
Kapela, která v devadesátých letech proslula také tažením proti serveru Napster, na němž si fanoušci vyměňovali hudbu, tentokrát používá internet podobným způsobem, jako například v Česku Jaromír Nohavica. Po zaregistrování, jež je prozatím možné pouze z USA, zájemce na stránkách uvidí klipy a fotografie z natáčení ve studiu, poslechne si ukázky nových písní nebo může soutěžit o vstupenku do zákulisí současného turné. Kapela si tak chytrým tahem zaváže příznivce ke koupi desky, která jim v době vydání bude připadat už důvěrně známá.
Přátelská tvář Metalliky je přitom vlastně novinkou posledních let.
Okamžik, kdy se těžce dysfunkční čtveřice na moment rozložila a na pomoc musel být přivolán psycholog, ukázal skvělý dokumentární film Some Kind Of Monster, uváděný i v tuzemských kinech. "Nenávist prodala sto milionů desek," rekapituluje v něm bubeník Lars Ulrich kariéru heavymetalové kapely založené v roce 1981. Mívala přezdívku Alcoholica, ale také respekt fanoušků a k tomu si ochočila i hudební mainstream vynikajícím "Černým albem" z roku 1991 se skladbami jako Enter Sandman nebo baladou Nothing Else Matters.
Metalliku však na konci devadesátých let málem zničilo silové pole plné nedůvěry a roky potlačovaného hněvu mezi Ulrichem a kytaristou a zpěvákem Jamesem Hetfieldem. Jak se zdá, hudba dvou "vyléčených vzteklounů", k nimž dále patří kytarista Kirk Hammet a basista Rob Trujilo, neztrácí břitkost ani zájem posluchačů. O nazlobenou, inteligentní hudbu bude vždycky zájem - moderní doba sice odstranila sociální nerovnosti, ale s frustracemi si neporadí.
Ještě prozaičtější pohled na hudbu Metalliky má Joe Berlinger, jeden z filmařů dokumentu Some Kind Of Monster. "Průměrný adolescentní fanoušek Metalliky, dřepící na nudném předměstí, odcizený rodičům, sourozencům, učitelům i většině ostatních puberťáků, sní o tom, jak jednoho dne zbohatne a všem řekne, ať si vylížou..."
Metallica - St. Anger
Metallica - Frantic
Metallica - Nothing Else Matters
