Romanopisec Kari Hotakainen líčí zlý kapitalismus se zemitým finským humorem

Nic si nenamlouvejme. Stačí se totiž jen zamyslet a každý nahlédne, že je to s ním nahnuté. Hned zítra je možné dostat výpověď - a kdo zaplatí hypotéku? Pozítří zase majitel drahého automobilu může na přechodu srazit chodce - a ve vězeňské cele tak dobrou klimatizaci nemají. Ale pak je tu ještě něco horšího - co když byl ten mrtvý na přechodu naším potomkem?

Zkrátka, dokud člověk žije, tak je to s ním pořád nahnuté. To v románu Role člověka (2009) mezi řádky neustále podotýká Kari Hotakainen (1957). Finský literát začínal jako novinář a básník, mezinárodní věhlas si však dokázal získat až romány. Prvním titulem přeloženým do češtiny byl Buster Keaton - život a činy (1991), v němž se autor podle vlastních slov pokusil k němým filmům slavného herce přidat slova.

Za román Na domácí frontě (2002), jehož hlavním tématem je snaha zakoupit nemovitost, Kari Hotakainen obdržel cenu Severské rady pro literaturu a jeho české vydání před pěti lety také slavilo značný čtenářský úspěch. O rok později ještě následovala próza Chrám svatého Izáka (2004), konfrontující Finsko s Ruskem. Po čtyřleté odmlce se tak nyní díky románu Role člověka můžeme opět setkat s tímto finským nenechavcem.

Zatnout kapitalismu tipec

Stejně jako v románu Na domácí frontě i v Chrámu svatého Izáka se v Roli člověka ocitáme v kruhu finské rodiny. Do její kuchyně však vstupujeme prostřednictvím postavy literáta, jenž nemá o čem psát, ale potřebuje napsat knihu - bez dalšího potvrzování totiž ztrácí status spisovatele. Nejde tedy ani tak o knihy samotné, ale o to, aby byla "obnovena" role spisovatele.

Proto spisovatel vyzve při náhodném setkání venkovskou ženu Salme Sinikku Malmikunnasovou, jež mívala obchod s galanterií, aby mu za úplatu odvyprávěla svůj příběh. Paní jde především o peníze a o to, aby to spisovatel napsal "podle pravdy". Literátovi jde však samozřejmě o něco úplně jiného. V románu Role člověka, jak už ostatně naznačuje samotný titul, tak realita neustále naráží na fikci, případně se přetlačují, nebo se dokonce jedna snaží zakrýt druhou.

To se projevuje třeba tak, že děti paní Malmikunnasové nechtějí, nedokážou matce říci, že jejich životní situace je jiná, než bývala, případně že taková ani nikdy nebyla. A tak místo šťastných a úspěšných lidí jsou z nich zlodějíčci, nezaměstnaní, manažerky s vysátou energií či podnikaví zoufalci, kteří vymýšlejí, jak se zadarmo najíst v obchodních domech - jak vpadnout zlému kapitalismu do zad.

Jen si nám zkus zavolat

Nad Rolí člověka má český čtenář často pocit, že na něho pomrkává příslušník jiného malého národa, jenž má také velké sousedy. Vůbec nejpovedenější pasáží je popis situace, kdy si dcera domů přivede snoubence, "černocha". Otec jí předá kus papíru a odejde do kůlny štípat dříví. Na papírku stojí: "Vzala sis černocha. Jen si nám zkus zavolat." Když to zjistí paní Malmikunnasová, vyrazí za manželem: "Nejdřív mysli, potom mudruj. Na tomhle lístku jsi přehodil pořadí."

Zachycením odlidštěného světa kapitalismu - živoření v moderních kancelářích, kde unavení lidé musejí předstírat, že jsou stále plní skvělých nápadů - pak Role člověka ostrostí a přesností připomene knihy Emila Hakla. I když v druhé polovině románu Kari Hotakainen hodně tlačí na pilu, aby tento svět nasvítil, a dostává se snad až příliš daleko od původního konstruktu se spisovatelem, který si kupuje příběh.

Snahou finského prozaika totiž bylo ukázat nejen to, že jsou tu člověk a spisovatel, život a literatura, realita a fikce. Jsou zde také bohatí s chudým životem a chudí s bohatými životními zkušenostmi. Ti, kteří nemají co říci, ale pořád mluví, a ti, kteří by měli co říci, ale raději mlčí. A v neposlední řadě i lidé, kteří neustále hrají nějaké role, a lidé, kteří se snaží žádné role nehrát, a tak hrají roli "autentických lidí".

Kari Hotakainen tak potvrdil pozici autora, jenž dokáže být neupachtěným způsobem vtipný a má schopnost do románů zakódovat ducha doby. Ale zase, nic si nenamlouvejme - i finský prozaik, stejně jako většina současných autorů, to má z hlediska literární nesmrtelnosti dost nahnuté.

KRIZE PO FINSKU
Finský spisovatel Kari Hotakainen i ve svém nejnovějším románu Role člověka ukazuje, že není nutno, aby bylo přímo veselo. Svůj smysl pro humor totiž v knize střídá s přesným pozorováním životních krizí v době více či méně fungujícího tržního hospodářství.