Vanda Hybnerová diriguje reality show, jejíž vítězka může v klidu zemřít

Pět slavných žen se uchází v reality show o vlastní smrt - o možnost spočinout v pokoji, v zapomnění.

Tohle "vesele" záhrobní téma si pro svůj autorský debut zvolily herečka Vanda Hybnerová (námět a režie) a dramaturgyně Kateřina Krobová (scénář).

Jejich Pokoj vznikl ve spolupráci dvou soukromých scén - brněnského Divadla Bolka Polívky a pražského Divadla Palace.

V sousedství osvědčených bulvárních titulů a zábavných kusů, které tvoří repertoár obou scén, se záhrobní humor a intelektuální konstrukce tohoto představení vyjímají dost zvláštně.

Není to rozhodně zážitek, který by člověk očekával.

Smích před rakví

Pokoj chce být černou komedií, ironickou replikou hloupých reality show. Hojně ale používá též prostředků pohybového divadla i poetických výtvarných obrazů. Makabrózní líčení a stylizace stejně jako zinková rakev ještě zdvojená svým odrazem v zrcadlové stěně vzbuzují přece jen spíše tísnivý pocit než uvolněný smích. A tak publikum lapá po každé příležitosti k zábavě jako kapr na suchu po vodě.

Hybnerová nám v roli otrlé kabaretiérky Madam Zero postupně představuje soutěžící adeptky na smrt a také průběžně "krotí" jejich exhibice cynickými poznámkami. Defilují před námi: plachá, stále se omluvně usmívající Edith Piaf (Hana Seidlová) a její kyprá, vyzývavá kolegyně ze showbyznysu, Marilyn Monroe, předem zkarikovaná obsazením vysokou Marikou Procházkovou.

Uzavřená, neohrabaná spisovatelka Virginie Wolfová (Radana Matějčková) střídá rozevlátou a afektovanou tanečnici Isadoru Duncanovou (Taťána Medvecká). Podmračená malířka Toyen (Jana Stryková) se této bizarní společnosti hrdě straní u portálu jeviště.

Každá z dam dostane od Madam Zero prostor, aby přesvědčila publikum... ale o čem vlastně? O své bezvýznamnosti, aby na ni zapomnělo? O tom, že pobyt v předpokoji smrti je pro ni větším utrpením než pro ostatní, aby diváci o přestávce hlasovali pro její vysvobození?

Jedna po druhé se slavné dámy střídají na pódiu s otevřenou rakví. Ve zkratce představí sebe, případně svoji netuctovou smrt, využívajíce přitom obřadně jeden ze čtyř živlů, který jim (bůhvíproč) autorky přidělily.

Čtyři živly pro pět žen

Svá vystoupení nešidí. Kreace Taťány Medvecké představuje slavnou tanečnici v pohybově náročné, vytřeštěné extázi. Do rakve si s sebou souká svůj nekonečný, ve vzduchu vlající šál a vyčerpaně pod něj uléhá. Hana Seidlová zpívá, že "nikdy nelituje", a sype si na hlavu zeminu.

Radana Matějčková naplňuje rakev před spočinutím mnoha kbelíky vody a listy popsaného papíru a statečně do ní uléhá. Marika Procházková předvede v rakvi typická koketní gesta a jako Marilyn vezme marnivě do hry zrcadla. Její vystoupení završí efektní ohně. Na Toyen živel nezbyl, svou mlčenlivou přítomností reprezentuje ticho. Vzdorně vrhne syrová vejce na bílé plátno.

I když zrcadlová stěna a výtvarné nápady vykouzlí na jevišti nejeden zajímavý obraz, smysl bizarní show zůstává mlhavý. Symbolických obrazů je příliš (také se všude válejí vejce, natvrdo uvařená či syrová, a šlape se ve skořápkách), jejich významy se navzájem potlačují a překřikují.

Princip reality show funguje chatrně. A ke všemu inscenace visí v jakémsi vzduchoprázdnu. Zdá se, že autorky nemají ani přibližnou představu o tom, k čemu vlastně lidskou smrt vztahují. Spočinout v pokoji a dojít klidu asi může spíš usmířená duše než díky obskurnímu hlasování zapomenutá celebrita.