Výstava

Václav Boštík

Městská knihovna v Praze, do 9. ledna 2011.

Václav Boštík (1913-2005) se teprve posmrtně dočkal velké retrospektivy, ačkoli už nejméně dvě desetiletí je uznáván jako jeden z nejoriginálnějších českých malířů druhé poloviny dvacátého století.

Galerie hlavního města Prahy mu přichystala výstavu v prostorách Městské knihovny. Přehlídka začala v pátek, potrvá do 9. ledna.

Kurátor Karel Srp věnoval Boštíkovi několikaleté úsilí. V knihovně shromáždil obsáhlý soubor obrazů, které dokládají i ty nejdrobnější nuance malířovy tvorby.

Mezi více než dvaceti institucemi, které poskytly pro výstavu zápůjčky, nechybí ani díla z německých a francouzských sbírek.

Barva starých fotografií

Václav Boštík neustále hledal nové a přesnější vyjádření. Začínal ve třicátých letech realistickou malbou, jeho autoportréty a krajinná zátiší, nejčastěji mlýny, mají v sobě cosi zadumaného, nikoli však depresivního.

Má to na svědomí patrně tlumená barevnost, která jako vybledlé fotografie ze starého alba vzbuzuje nostalgii.

Boštíkovo hledání nejlepšího výtvarného výrazu mu ale nedovolilo zůstat u jediného stylu. Ve čtyřicátých letech se na jeho plátnech objevují picassovsky zjednodušené, robustní postavy, Madona s Ježíškem má proporce golema, její schoulené gesto vystihuje křehkost a zranitelnost.

Od padesátých let je stále zřetelnější jeho příchylnost k abstraktnímu umění, které si musel na svém okolí vyvzdorovat. "Dnes, kdy se stal abstraktní projev samozřejmostí, si lze již stěží představit obtíže, jimiž museli jeho představitelé projít.

Boštík musel svůj postoj obhajovat jak před představiteli socialistického realismu, znemožňujícími jeho vystavení, tak i před svými nejbližšími, s nimiž se každodenně stýkal," uvádí kurátor Karel Srp.

Abstraktním obrazům patří větší část pražské výstavy. Nechybějí tu celé série, barevné variace stejného motivu - mlhoviny, body spojované siločarami, geometrické tvary. "Světlem nasycené" barvy dávají obrazům pozitivní energii.

Nechci udivovat, ale poznat

Abstrakce byla pro Boštíka, který se zajímal o fyziku a astronomii, analogií vyššího řádu, vesmírného uspořádání a také způsobem, jak se dostat k podstatě malby.

"Jde mi o pochopení základních výtvarných prvků, jejich funkcí pokud možno v největší obecnosti. Chci zbavit malbu všeho nedůležitého a zjednodušit ji na základní prvky. Nechci udivovat, ale poznat," prohlásil malíř.

Václav Boštík není znám pouze svými obrazy, je také spoluautorem pražského památníku holokaustu. V letech 1955 až 1959 spolu s Jiřím Johnem napsal na zdi Pinkasovy synagogy osmdesát tisíc jmen obětí nacistického vraždění. Byl také jedním z restaurátorů sgrafitové fasády litomyšlského zámku.

Během pražské výstavy vyjde obsáhlá monografie, ve které kurátor Karel Srp shrnuje výsledky svého boštíkovského bádání.