A nechutná mi jíst, mám rozpálené čelo, a pořád drmolím: vrať se mi, Arabelo. Slavnou romantickou roli Petra Majera, studenta architektury, jenž se zamiluje do pohádkové princezny, ztvárnil Vladimír Dlouhý v pouhých dvaceti letech. I přes jeho pozdější divadelní mistrovství a řadu jiných televizních i filmových rolí zůstal part v dnes už kultovním seriálu Václava Vorlíčka jeho jednoznačně nejslavnější úlohou.

Jeden z nejcharizmatičtějších filmových, televizních a divadelních herců své generace zemřel v neděli večer. Podlehl těžké nemoci, jíž čelil už téměř dva roky . Před dvěma týdny oslavil teprve své padesáté druhé narozeniny.

Ten, kdo skáče přes kaluže

Na filmovém plátně debutoval Vladimír Dlouhý už jako dvanáctiletý  - v brilantním snímku Karla Kachyni Už zase skáču přes kaluže, natočeném v roce 1970 na motivy slavného románu Alana Marshalla, Vladimír Dlouhý nadchl kritiky i laické publikum. V hlavní roli chlapce Adama čelícího onemocnění obrnou podal zcela přesvědčivý, bezprostřední, strhující herecký výkon, který určil celou jeho další kariéru. Kachyňa objevil novou dětskou filmovou hvězdu.

Po absolutoriu na pražské Státní konzervatoři se Dlouhého prvním divadelním angažmá stalo Divadlo Na zábradlí, kde vytvořil během jedenáctiletého působení celou řadu psychologicky náročnách charakterů (Caligula, Macbeth, Largo Desolato). Od roku 1991 hostoval v Divadle v Řeznické, a také v pražském Rokoku, kde na přelomu tisíciletí spolu s bratrem Michalem zazářil coby dermatolog Larry v brilantní adaptaci dramatu Na dotek britského dramatika Patricka Marbera – v pozdější stejnojmenné hollywoodské filmové verzi tuto roli ztvárnil Clive Owen.

„Divadelní herectví Vladimíra Dlouhého mělo všechny znaky toho, čemu se v profesionálním žargonu říká 'umět hrát přes rampu´. Měl jiskru a komunikoval s publikem, ovšem bez podbízivé koketerie," uvedl pro HN redaktor Divadelních novin Jan Kerbr.

Pohádkový idol i šílený psychiatr

Trvalou přízeň publika si vysoký tmavovlasý herec s pronikavýma modrýma očima a zvláštním melancholickým výrazem získal především v řadě televizních a filmových rolí a coby titulní hrdina desítek filmových i televizních pohádek – coby mlynářův syn Petr, kterého zlá macecha vydá na pospas verbířům i samotnému peklu ve výpravném evergreenu S Čerty nejsou žerty režiséra Hynka Bočana z roku 1984 se Vladimír Dlouhý ostatně stal každoročním účastníkem klasických vánočních televizních schémat. 

Kromě Vorlíčkovy Arabely zazářil Dlouhý i v televizních seriálech jako Dobrá voda, Doktor z Vejminku, Sanitka, Druhý dech či koprodukčním Dobrodružství kriminalistiky, v poslední době pak ztvárnil menší role v seriálech Přízraky mezi námi a Černí andělé.

Z filmových angažmá Dlouhého proslavil zejména psychiatr úzkostlivě pečující o svůj vzhled vedoucí pacienty k dodržování „základních civilizačních návyků“ v mistrovském povídkovém opusu Petra Zelenky Knoflíkáři (1997) či bezskrupulózní moderátor bulvární televizní show v Ondříčkově komedii Jedna ruka netleská (2003).

Další velkou filmovou roli pak Vladimír Dlouhý ztvárnil coby životní outsider Tyčka v černé fotbalové komedii Jakuba Sluky Non plus ultras (2004), v témže roce hrál i v dramatech Milenci a vrazi Viktora Polesného a Krvi zmizelého, kterou na motivy Vladimíra Körnera natočil Milan Cieslar.  Poslední filmovou rolí Vladimíra Dlouhého je úloha v Jáklově dramatu podle skutečných událostí Kajínek, která bude mít světovou premiéru letos v srpnu.