Režijní filmografie Tima Burtona

Vincent (1982)

Frankenweenie (1984)

Pee-Weeho velké dobrodružství (1985)

Beetlejuice (1988)

Batman (1989)

Střihoruký Edward (1990)

Batman se vrací (1992)

Ed Wood (1994)

Mars útočí! (1996)

Ospalá díra (1999)

Planeta opic (2001)

Velká ryba (2003)

Mrtvá nevěsta Tima Burtona (2005)

Karlík a továrna na čokoládu (2005)

Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street (2007)

Alenka v řiši divů (2010)

"Ale... to je Disney," konstatují v Addamsově rodině 2 zděšeně Wednesday a Pugsley, když jsou na letním táboře donuceni sledovat Bambiho.

Totéž se stejným úlekem mohou prohlásit při zhlédnutí Alenky v Říši divů i příznivci starší tvorby režiséra Tima Burtona, která je ostatně poetice Addamsovy rodiny velmi blízká.

Burtonova adaptace Carrollovy klasické pohádkové knížky má skutečně parametry všeho negativního, co si představíme pod nálepkou "disneyovka".

Cesta sterility

Ve vztahu k předchozím Burtonovým filmům můžeme říci, že v Alence vrcholí proces důsledné autorské sebekastrace. Někdejší provokativní, osobité a inspirativní prvky se tu mění v profesionálně čistou, ale usedlou, rutinní a nekonfliktní nudu.

Do tohoto stavu, kdy se Burtonovo jméno stává značkou pro líbivé, barevné a občas trochu strojeně výstřední obrázky doprovázené banálním a sentimentálním dějem, režisérova filmografie spěje od filmu Velká ryba (2003), která následovala po mainstreamově sterilním remaku Planety opic (2001) a po rozpačitých dějových hříčkách Ospalá díra (1999) a Mars útočí! (1996), jež jen rozmělňovaly pohádkově morbidní nálady předchozích režisérových snímků.

Zrod výstřední poetiky

Teprve v první polovině devadesátých let bychom našli tituly, díky nimž má tvůrce dodnes auru originální osobnosti se svébytným výtvarným cítěním.

Jeho typický vizuální styl je jasně patrný už na debutovém šestiminutovém snímku Vincent (1982), který je černobílou, loutkově animovanou poctou legendárnímu hororovému herci Vincentu Priceovi.

I když v jeho kulisách rozbourávajících klasickou perspektivu či v nejrůznějších groteskně stylizovaných postavách a předmětech snadno najdeme vliv německého expresionismu, skutečnou inspiraci jeho tvorby je třeba hledat v brakových hororových filmech šedesátých let či v makabrózních "Weird Fiction" povídkách a komiksech.

V podobně výstřední poetice pokračuje celovečerní debut Pee-weeho velké dobrodružství (1985) natočený podle úspěšného televizního seriálu i následující Beetlejuice (1988) o mladém páru, který po smrti musí nějaký čas strašit ve vlastním domě. Burtonův třetí celovečerní film Batman (1989) je dodnes právem považován za jednu z nejlepších komiksových adaptací především díky stylizaci města Gotham jako gotického temného rejdiště maskovaných šílenců.

Burtonovy filmy z osmdesátých let většinou mají epizodický nebo klasicky vystavěný děj a převládá v nich okouzlení velkolepými výjevy fantastických prostředí. Avšak v první polovině devadesátých let se v nich stále silněji prosazuje nově pojatý frankensteinovský motiv soucitu s příšerami a pohledu na lidskou společnost optikou podivínů.

Titulní hrdina Střihorukého Edwarda (1990) je tragickou postavou monstra trpícího za to, že je lidštější než člověk. Film Batman se vrací (1992) obsahuje rozporuplnou postavu znetvořeného dítěte, z níž se v dospělosti stane zločinec s přezdívkou Tučnák, který se mstí "normálním" za svůj osud vyvržence společnosti. Ed Wood (1994) oslavuje tvorbu režiséra označovaného za nejhoršího filmaře všech dob, který je tu představen jako autorská osobnost přirovnávaná k hollywoodskému klasikovi Orsonu Wellesovi.

Ve stejné linii se ostatně nese i animovaná Noční můra před Vánocemi (1993), kterou Burton pouze produkoval, ale jejíž výtvarná stránka přímo navazuje na jeho Vincenta.

V následujících snímcích jako Ospalá díra či Velká ryba se Burtonova tvorba vrací ke stylovým hříčkám, v nichž děj ustupuje do pozadí a upřednostňuje se vizuální podívaná. Tento trend završuje Alenka v Říši divů, v níž se navíc téměř vytrácí morbidní a braková inspirace režisérových starších filmů a nahrazuje ji smršť osvěžujících, avšak ve své podstatě krotkých atrakcí pro široké publikum.