Nové album bubeníka Ringa připomíná rozvinutý styl Beatles

Zpívající bubeník Ringo Starr se nikdy nesnažil sdělovat žádná zásadní poselství, ale přesto ve svých písních odjakživa říkal spoustu důležitých věcí. Už v době působení v Beatles na sebe vzal roli bodrého chlapíka a této tváře se s chutí drží dodnes.

Jsem s vámi, mám vás rád, žijeme jen jednou, tak si to nezkazte. Bavte se dobře, i když ne všechno je v pořádku. A jestli jste smutní, tak se za to nestyďte a říkejte si, že bude líp. Tak zní základní pravdy všech jeho desek a právě vydané album Y Not není výjimkou.

Musíme si pomáhat

Ringo si svou patnáctou sólovou desku opravdu užil. V devětašedesáti se poprvé objevil v roli producenta. Nedělal z toho žádnou vědu. Vsadil na beatlesácké heslo Trochu mi pomohou kamarádi.

Sezval spoustu svých známých, napsal spolu s nimi tak jednoduché písničky, že je sám dokázal svým nezpěváckým hlasem zazpívat, a dal jim osobitý pohodářský styl.

Řada z písní má autobiografické prvky. The Other Side Of Liverpool je vyprávěním o Ringově dětství, Peace Dream je meditací o světovém míru, svou naivitou lehce připomínající film Slečna Drsňák, ale i laskavou vzpomínkou na Johna Lennona, o to zajímavější, že basu na ní hraje Paul McCartney.

Ten si pak ještě zazpívá velmi přesvědčivý druhý hlas ve Walk With You, jež je pravděpodobně poctou Ringově dlouholeté partnerce Barbaře. Anebo obecně poděkováním všem přátelům, kteří jsou přítomni v Ringově světě třicet či čtyřicet let.

Nikde není skryta ani kapka zašifrovaných vzkazů, jinotajů nebo předstírání, jen srdečné a přátelské vyprávění. Tempa jsou střední, aby se stařík moc neuhnal, a struktura skladeb ze všeho nejvíc připomíná rozvinutý napůl popový, napůl rockový styl Beatles, jak se o něj pokoušeli jejich pokračovatelé na začátku sedmdesátých let.

Zářným příkladem je úvodní skladba Fill In The Blanks, z níž je navíc znát, že Ringo je nejspokojenější tam, kde je co nejblíž svým kořenům. S trochou nadsázky lze říci, že mezi jeho nejznámějším albem Ringo z roku 1973 a Y Not je hlavní rozdíl v kvalitnějším vybavení nahrávacího studia.

Garancí toho, že taková deska nemůže dopadnout špatně, je Ringova hvězdná kapela. Tak skvělé obsazení už dlouho žádná deska neměla. Skladby, které by mohly být před čtyřiceti roky hity, s ním hrají takové osobnosti jako kytarista Joe Walsh z Eagles, saxofonista Edgar Winter nebo obdivovaný varhaník Benmont Tench.

S dračicí na gauči

Aby Ringův sice typický, ale výrazově chudý hlas nenudil, nechal se tu a tam podporovat druhými hlasy hostujících zpěváků. Vedle beatlesáckého kolegy Paula je nejpřesvědčivější zapomínaný písničkář Richard Marx, který s Ringem napsal a zazpíval příjemnou melodii Mystery Of The Night, jež v lehce nostalgické atmosféře alba připomíná zlatá osmdesátá léta.

Zdánlivě mimo je naopak duet Who's Your Daddy s dravou bílou soulovou dračicí Joss Stone. Jistý kontrast v jejich duetu určitě měl být, ale přesto se zdá, že se Ringo proti ní až moc "válí na gauči". Výtečná písnička jde za rámec vzpomínání, a jako poslední na albu připomíná, že existuje i dnešek.

Na Ringově desce vidíme, jak důležitá je pro rock jednoduchost a přímočarost. Znamená srozumitelnost a schopnost sdělovat nejzákladnější emoce. Na takových písních může hrát starý brach Starkey kromě bicích dokonce na klavír a nic tím nezkazí. Z těch písní bude dobrý základ pro další turné Ringova All-Starr Bandu, na němž se spolu s ním určitě představí i někteří z jeho hvězdných spoluhráčů.