Archivní nahrávka připomíná, jak Leonard Cohen krotil půlmilionový dav

"Britský Woodstock" na ostrově Wight se v roce 1970 podle dobových materiálů organizačně příliš nevydařil, ačkoliv po stránce hudební nabídl například The Who, Jethro Tull či Jimiho Hendrixe ve vrcholné formě. Pořadatelé čekali sto tisíc návštěvníků, ale dorazilo jich 600 tisíc.

Dav "dětí květin" se během pěti dnů dostal do pěkně bojovné a hněvivé nálady. Hippies štvalo, že musí platit vstupné a volnému pohybu brání oplocení, když člověk ve více než půlmilionovém lidském mraveništi stejně nic pořádně nevidí a neslyší. Festival provázely výtržnosti, agresivnější skupinky se daly do bourání zábran, docházelo ke žhářství.

"Házeli na nás láhve od piva. Znemožňovali vystupování každému. Každému kromě Leonarda Cohena," vzpomíná v dokumentu na DVD Kris Kristofferson, který patřil kvůli tichému zvuku k účinkujícím nejvíce postiženým řáděním publika.

Tiše proti ohni

Festivalová pozice Leonarda Cohena, který se v Británii čerstvě dostal do povědomí díky druhému albu Songs From a Room (1969), nebyla záviděníhodná. Přišel na řadu posledního, pátého dne festivalu 30. srpna, přesněji až 31. srpna ve dvě ráno. Nastoupil před publikum ještě rozdivočelé pódiovým šamanstvím Jimiho Hendrixe.

Od převážně akustického Cohenova vystoupení se čekaly podobné problémy jako v případě Krise Kristoffersona či Joni Mitchellové. Zklidnit výbušnou situaci se nedařilo ani zkušené "lidové mluvčí" Joan Baezové. Ovšem Cohen, snad vědom si vlastního charisma, vkráčel na pódium s bohorovným klidem a svědectví mluví o "něčem, co se podobalo hypnóze".

"Bylo to magické, nikdy jsem nic podobného nezažil," vypráví Bob Johnston, producent alb Simona & Garfunkela, Boba Dylana či právě Leonarda Cohena, který s kanadským písničkářem vyrazil na turné coby klávesista. "Lidé seděli v dešti, poté, co zapálili Hendrixovo pódium... Leonard vylezl a začal pomaličku zpívat Like.... a... bird... a každý v publiku byl najednou s ním. Právě to zachránilo vystoupení a zachránilo i celý festival."

Samozřejmě, CD a DVD věnované Cohenovu koncertu zdůrazňuje především zásluhy protagonisty. Okamžiky souznění najdeme i na již vydaných záznamech vystoupení Jethro Tull, Milese Davise a dalších hvězd Isle of Wight 1970. Je ale pravda, že všeobjímající atmosféru tichého obřadu Cohenova vystoupení můžeme cítit i ze záznamu.

Není divu, že Cohen se rozhodl zařadit na třetí album Songs of Love and Hate (1971) i právě na Isle of Wight živě natočenou verzi písně Sing Another Song, Boys. Čirá poesie, pohnuté příběhy a teskné nápěvy dokázaly posadit na zadek i výtržníky.

Průzračné a silné

Obsah CD a DVD není totožný. Audio disk nabízí kompletní osmdesátiminutový záznam festivalového vystoupení. Také DVD přináší podstatnou část hudby, ale vynechává několik písní, ke kterým zřejmě chyběl kvalitní filmový pás. DVD je naopak doplněno několika nerušivými vstupy - dokumentárními záběry z festivalu a nově natočenými komentáři Krise Kristoffersona, Boba Johnstona či Joan Baezové.

Samotný Cohen neměl potřebu se k festivalu vyjadřovat. Vzhledem ke stáří a podmínkám pořízení koncertního záznamu překvapí slušná kvalita zvuku i obrazu, restaurátoři archivních materiálů odvedli precizní práci.

Pozdější sestavy Cohenových koncertních kapel, třeba ta zaznamenaná na živém albu Field Commander Cohen (1979) a vlastně i muzikantské obsazení z posledního turné, možná aranžovaly pestřeji a hrály nápaditěji. Ale snad právě průzračnost písní zahraných na Isle of Wight nejlépe ukazuje Cohenovu sílu.