Paranormal Activity má smůlu, Záhada Blair Witch tu byla dřív

Anketa

Lze podle vás ještě jednou zopakovat efekt Záhady Blair Witch?

Ano

61%

Ne

39%

další anketyHlasovalo 97 čtenářů

Jeden "z nejděsivějších filmů všech dob", americký horor Paranormal Activity (2007), již několik dní straší v kinech i české publikum. Distribuční materiály jej označují za "historicky první film, který je do kin uváděn na přání diváků".

Po filmu Záhada Blair Witch (1999) to je další nízkorozpočtový mystifikační horor, který předstírá, že nejde o hraný snímek, ale o nalezený dokumentární materiál, a který zároveň využívá chytře vedené marketingové kampaně.

Společnost Paramount Pictures se duchařský horor do celosvětové distribuce totiž rozhodla uvést údajně až poté, co si jej prostřednictvím hlasování na internetu vyžádal milion potenciálních diváků.

Kdo tady straší?

Příběh o mladé dvojici Američanů ze středních vrstev, kterou v jejich domě v San Diegu po nocích děsí neviditelné zlověstné paranormální síly, je natočen ruční kamerou. Ta má automaticky navodit zdání autentického "homevidea" vytvořeného lidmi, kteří chtěli na kameru zaznamenat původce podivných zvuků a úkazů, které je obklopovaly. (Film dokonce nemá úvodní ani závěrečné titulky.) 

Proto jsou v průběhu dne veškeré banální dialogy, vzájemné škádlení i rozepře mezi oběma partnery zachyceny "rozklepanou" kamerou z jejich subjektivního pohledu.

Noční dění v ložnici, které vytváří zhruba pětinu filmu, je naopak natočeno "objektivní" nehybnou kamerou na stativu, jež nad nimi bdí jako tichá stráž. Napětí je přitom eskalováno jednoduchým, ale účinným trikem: obraz je ve chvílích, kdy dvojice spí a "nic se neděje", převíjen rychloposuvem vpřed jakoby v neblahé předtuše očekávání čehosi zlého, co teprve plíživě přichází.

Ačkoli Paranormal Activity vychází z identického nápadu vytvořit inscenovaný hororový "dokument" bez využití speciálních efektů a stříkanců krve, žádná nová Záhada Blair Witch nevznikla. Horor Blair Witch byl ve své době jako žádný jiný film spjat s internetem a díky hodnověrně působícím webovým stránkám a dalším marketingovým fintám geniálnímu podvrhu mnozí skutečně uvěřili.

O deset let později ale něco takového již možné není. Studio se proto rozhodlo nalákat diváky do kina prostřednictvím "interaktivní hry" (jež má navodit dojem, že se fanoušci sami na uvedení filmu podílí) a traileru s prostřihy na zděšené reakce publika při testovací projekci.

Trailer sice nepůsobí autenticky, v době sociálních sítí takto vedená reklama přesto skvěle zafungovala. Filmu s rozpočtem pouhých patnáct tisíc dolarů se během prvního víkendu po uvedení do amerických kin náklady pětkrát vrátily a po osmi týdnech jeho tržby překonaly stomilionovou hranici.

Spielbergova lekačka

Záhada Blair Witch nebyla - navzdory svému názvu - hororem o čarodějnicích, ale rafinovanou studií paralyzujícího strachu, vycházející z předpokladu, že neznámý hluk ve tmě je mnohem děsivější než zdroj, který tento zvuk způsobí.

Debutující režisér Oren Peli se ve svém paradokumentu Paranormal Activity také soustředí na zachycení primárního strachu z něčeho nepoznaného, ale s diskutabilnějším výsledkem. Že občas někde něco bouchne nebo vrzne, případně že dívka mimo záběr kamery z nějakého triviálního důvodu hystericky zaječí do ticha, ke vzniku "jednoho z nejděsivějších filmů všech dob" nestačí.

Ačkoli si Paranormal Activity vypůjčuje motivy z dalších hororů (Vymítač ďábla, Poltergeist), snímek by mrazivěji vyzníval ve středometrážním formátu. Sekvence natáčené během dne totiž jen nezáživně zaznamenávají každodenní lidské chování, které navíc v kontextu ohrožení, v jakém se mladá dvojice ocitá, mnohdy nepůsobí příliš věrohodně.

Finální "lekačka", již pro kinoverzi údajně navrhl fanoušek filmu Steven Spielberg, je hrozivá, narušuje ale onen "realistický" princip hmatatelné, avšak neviděné hrůzy, kterou se Peli celou dobu snaží navodit.