Náhradníci: Bruce Willis se vydává vyšetřovat vraždu do světa umělých lidí

Thriller Náhradníci se stejně jako akční film Gamer, který se objevil v českých kinech již o dva týdny dříve, zamýšlí nad futuristickými technologiemi, díky nimž mohou lidé v bezpečí a v pohodlí svých domovů naplňovat své nejrůznější skryté sny, touhy a fantazie a stát se kýmkoli se jim zachce.

Willis kontra humanoidi

V případě filmu Gamer se něco takového děje prostřednictvím revoluční hry, která privilegovaným uživatelům umožňuje manipulovat s jinými lidskými bytostmi. Ve snímku Náhradníci lidé mozkovými impulzy dálkově ovládají své dokonalejší, mladší a fotogeničtější robotické kopie.

Příběh je zasazen do blízké budoucnosti, v níž se původně k lékařským účelům vytvoření humanoidní náhradníci začali vyrábět sériově, lidé je každodenně využívají, a proto sami přestali vycházet do ulic. V tomto sterilně ideálním světě, z něhož vymizela zločinnost i další odvěké problémy, však nečekaně dojde k dvojnásobné vraždě. Jednou z obětí je syn vynálezce umělých bytostí, jenž zemřel v důsledku "smrti" svého náhradníka. Případ začne prostřednictvím svého "avatara" vyšetřovat agent FBI (Bruce Willis), jenž je při odhalování složitého spiknutí záhy nucen vstoupit do světa strojů i osobně.

Režisér Jonathan Mostow (Terminátor 3: Vzpoura strojů) film natočil volně podle ponurého komiksu Roberta Vendittiho. Filmová verze však jen nepříliš vynalézavě kombinuje motivy z filmů Já, robot (vyšetřování vraždy člověka ve světě plném umělých bytostí), Matrix (interaktivní propojení reálného světa s paralelním), ale třeba také ze Stepfordských paniček. Vedle detektivní roviny příběhu v něm důležitou roli hraje i rodinné zázemí hlavního hrdiny, jenž komunikuje jen se synteticky načančanou náhradnicí své traumatizované manželky, kterou ztvárňuje Rosamund Pikeová.

Za všechno můžou lidé

V příběhu se kupodivu neřeší tradiční etický rozměr tématu vztahu stroje (nebo umělé inteligentní bytosti) a člověka, jímž se zabývali spisovatelé Isaac Asimov nebo Philip K. Dick a který přejímají mnozí jejich následovníci. Nejde tu o porušování základních pravidel robotiky, ani o úvahu nad tím, zda umělé bytosti, které projevují simulované emoce (tentokrát včetně sexuálního apetytu), nejsou humánnější než lidé, řídící se pouze chladnou logikou a bezohlednými zájmy. Pro tvůrce filmu jsou náhradníci jen duté schránky, které je možné kdykoli zapojit a odpojit a za jejichž činy nesou plnou odpovědnost lidé.

Tezovitost bez akce a hlášek

Jako sci-fi thriller o zneužívání sofistikované technologie, která zpochybňuje podstatu lidství, rutinně natočený snímek v mnohém selhává. Z řady "vypůjčených" motivů zkompilovaná detektivní zápletka není příliš napínavá, na spoustu nabízejících se otázek neposkytuje žádné odpovědi a navíc ji devalvují tezovité dialogy i logické nesmysly. Příliš nevyužívá ani skutečnosti, že v některých chvílích ovládá náhradníky "operátor" jiného pohlaví i věku (Radha Mitchellová, ztělesňující agentku FBI, vystupuje vlastně v trojroli). Zklamáni budou především diváci, kteří filmy s Brucem Willisem hodnotí jen podle množství vtipných "hlášek" a akčních scén.

Žánrově roztříštěný film zaujme spíše jako metaforická úvaha nad dvěma moderními "lifestylovými" fenomény, ačkoli i tyto ambiciózní motivy zůstávají jen v náznaku. Snímek lze vnímat jako varovnou reakci na posedlost kultem "věčného" mládí a na mnohdy až hysterickou touhu vylepšovat vlastní tělo plastickými operacemi. Příběh do extrémní podoby dovádí i současnou závislost lidí na technologiích a na on-line komunikaci i jejich nutkavou potřebu vytvářet si - prostřednictvím různých internetových multiplayerových her, počítačových simulací "života a vztahů", komunitních serverů, sociálních sítí a chatů - svoji dokonalejší virtuální identitu.