Mezi její favority patřil v letošní hlavní festivalové soutěži polský film Sviňky, dánský Potlesk a ruský snímek Vlček. Potlesk nakonec získal hlavní hereckou cenu, Sviňky zase zvláštní uznání poroty. Umělecká ředitelka karlovarského filmového festivalu Eva Zaoralová má zkrátka na dobré filmy odhad. Není divu, film je vedle profese novinářky a překladatelky jejím životním posláním: léta byla redaktorkou odborného časopisu Film a doba, je členkou Evropské filmové akademie, pravidelně zasedá v porotě nejvýznamnějších světových festivalů včetně Cannes, Berlína či Benátek.
"S letošní soutěží jsem byla velmi spokojená, vybrali jsme dobře," říká žena, která spolu s Jiřím Bartoškou už šestnáctý rok karlovarský festival ztělesňuje. Osobitá dvojice se v Karlových Varech sešla poprvé v roce 1994 a od té doby si bez nich filmovou přehlídku sotva kdo dokáže představit. Zaoralová letos na festivalu za svou dlouholetou práci obdržela i ocenění: za přínos české kultuře byla vyznamenána ministerstvem kultury.
"S Bartoškou jsme si prostě od počátku padli do oka. On mi nemluví do výběru filmů, já zase vím pramálo o stránce finanční.Takže nám to spolu pořád výtečně funguje," líčí Zaoralová.
Do zámoří? Děkuju, už nechci
O filmech do hlavní soutěže její tým přemýšlí dlouhé měsíce dopředu. "Nabídka je bohatá vždycky, ovšem ne všechny filmy se nám do hlavní soutěže zdají dost dobré," vysvětluje Zaoralová. Třeba v případě polského soutěžního filmu došlo k jeho zařazení do soutěže docela náhodou. "V nabídce pro festival byly jiné filmy. Glinského jsem si ovšem v katalogu našla sama, vzpomněla jsem si na jeho starší film Ahoj, Terezko, a řekla jsem si - to by mohlo být zajímavé. A skutečně, jakmile mi DVD došlo, bylo jasné, že mám kandidáta do soutěže," popisuje. Ostatně hledání a nacházení zajímavých nových filmů má Zaoralová na celé přípravě festivalu nejraději.
" Je to takové dobrodružství. Vždycky, když vám přijde nějaký film, o němž uvažujete do soutěže, je největší zážitek cesta s DVD domů. Moment, když ten film strčíte do přehrávače a pustíte, je skutečný adrenalin," líčí.
Velkou část roku tráví Eva Zaoralová na cestách. Do Cannes pravidelně jezdí už od roku 1969 - pořád jako novinářka. Prakticky hned po skončení karlovarského festivalu se spolu se svým týmem, Juliettou Sichel, Ivanou Novotnou, Lenkou Tyrpákovou a Karlem Ochem, chystají na další festivaly do zahraničí. "Moji mladí kolegové už dneska cestují mnohem víc než já. Já si pro sebe opravdu nechávám už jen tu Evropu, soustřeďuji se na italskou a francouzskou kinematografii, objíždím Benátky, Cannes, Locarno, Berlín, někdy zajedu do San Sebastianu či na festival do Soluně. Do Ameriky ani do Asie už mě to opravdu netáhne, to nechávám na ostatních," potvrzuje Zaoralová.
Na svou první a poslední účast na filmovém festivalu v kanadském Torontu ostatně nikdy nezapomene. "To bylo na počátku září 2001. Uprostřed festivalu, v úterý, přišla zpráva o ranních teroristických útocích na Světové obchodní centrum. Potom to byl pro nás takový nervák, že jsem si řekla, do zámoří už nikdy. Vypadalo to, že tam zůstaneme viset snad navždy, pár dní nikdo nevěděl, zda ještě někdy vzlétne nějaké letadlo, všude byly obrovské kontroly, nejistota, festival rušil projekce, lidi na ulicích bez dechu na obrovských obrazovkách dokola sledovali ty hrozné záběry, prostě horor. Nakonec jsme se domů dostali podle plánu, letem Air France přes Paříž, ale z té přehlídky jsem opravdu nic neměla. V mém věku už opravdu nemám takové věci zapotřebí," glosuje žena, která letos v listopadu oslaví sedmasedmdesáté narozeniny.
Sponzoři, hvězdy, golf? Záležitost Bartošky
Když ji v roce 1993 oslovila nadace, která měla organizovat karlovarský festival, bylo to prý proto, že jako filmová novinářka dobře znala prostředí zahraničních festivalů. "Měli ale zcela mylnou představu, že umím shánět filmy. To jsem se ovšem učila za pochodu, a snad i naučila, za ta léta. Když mě oslovili, znala jsem okruh okolo novinářské organizace FIPRESCI, ale filmový trh vůbec ne. Učili jsme se všichni postupně. Důležité ale bylo nadšení, a to jsme měli."
Jejich ideu vrátit do Karlových Varů někdejší festivalový lesk a opět zvednout jejich úroveň, která během normalizace výrazně upadla, zpočátku všichni zatracovali. Postupně se však karlovarský festival pod vedením Bartošky a Zaoralové propracoval do nejvyšší kategorie A, tedy srovnatelné s nejprestižnějšími přehlídkami v Evropě. "Co do velikosti se s nimi samozřejmě nikdy nebudeme rovnat, Česko je malá země, nicméně zvuk Karlovarského festivalu ve světě je už zase velmi dobrý, mnozí zahraniční filmaři si zakládají na tom, že tu uvedli svůj film." Znát je to i na zájmu filmových osobností. "Třeba Carlose Sauru jsem přesvědčila, aby do Karlových Varů přijel, díky tomu, že jsem s ním kdysi dělala rozhovor pro Film a dobu, a on si na mě pamatoval. Jindy se nám zase povedlo přivést do Karlových Varů mladé herce, z nichž se později staly hvězdy, které bychom dnes do Karlových Varů těžko dostali. V roce 2002 tu takhle byla Thora Birch a Scarlett Johanssonová, o rok později Keira Knightleyová, v roce 1994 devatenáctiletý Leonardo DiCaprio," popisuje Zaoralová.
Golf nehraju, řidičák nemám
Zároveň připomíná, že jí na hvězdách nesejde. "Mě zajímají filmy, hvězdy jsou záležitost Bartošky, hlavně kvůli sponzorům. Když jim totiž předložíte patřičně hvězdná jména, jsou hned ochotnější," dodává. To se letos podařilo bezezbytku, festival otevíral Miloš Forman, přijela Isabelle Huppertová, v závěru dorazili John Malkovich a Antonio Banderas. "Tyto hvězdy už dnes dobře vědí, kam jedou, když míří na festival do Karlových Varů," říká Zaoralová, která Bartoškovi ráda přenechává i stránku reprezentace. "Na golf mě nedostane, ten já totiž nehraju. A řidičák si na stará kolena taky dělat nebudu, jak by si on přál," glosuje umělecká ředitelka.
A jak vidí Eva Zaoralová svou účast na festivalu v dalších letech? "Skoro každý rok si říkám, že už bych toho taky mohla nechat." Inspirují ji však příklady ve světě: Gilles Jacob z Cannes je podstatně starší než ona, Becky Probst je prý podobně stará. "Samozřejmě, nikdy nevíte, co vás potká, stačí, když přijde nějaká choroba, která je v mém věku poněkud pravděpodobnější, než když je vám pětadvacet," připouští Zaoralová. Přátelé se jí prý často ptají: To tě to pořád baví, chodit na ty filmy? "A já musím říct: Ano, baví. Lidi potřebují adrenalinové sporty, a já jsem ráda, když objevím nějaký dobrý film. Takže bych v tom s dovolením ještě chvíli ráda pokračovala," říká Eva Zaoralová.
