Festivalem žánrových přesahů, ale i hudebně-společenské alchymie je přehlídka Colours of Ostrava, jejíž letošní ročník ve čtvrtek zahájil britský skladatel Michael Nyman a česká skupina Tata Bojs s korejským Ahn Triem. Včera v noci pak Colours uzavřela multimediální show Davida Byrna i živelný černošský funk saxofonisty Maceo Parkera. Zatímco v Praze si organizátoři stěžují na nízkou návštěvnost, Michael Nyman Band dokázal v Ostravě zaplnit největší z celkem jedenácti festivalových scén několikatisícovým publikem.
Vzkříšení popu
Nymanovy rytmicky působivé skladby čerpající z newyorského minimalismu, a lze je označit sloganem "akční klasika", posluchače navíc dokonale naladily na mezinárodní crossover skupiny Tata Bojs. Stylově vybroušení hitmakeři z Prahy se spojili s Ahn Triem, třemi klasickými muzikantkami z Koreje. Elektronické beaty nahradily rytmické tahy houslí, cella i akordy klavíru, zvuk získal na organičnosti.
"Měla jsem českého přítele," vysvětluje pianistka Ahn tria, "a ten mě uvedl to tajů české hudby. V Česku jsme natáčeli i naše samostatné album." V Ostravě se tak odehrála open air premiéra projektu, který podobně jako Eternal Seekers Lenky Dusilové a Beaty Hlavenkové, rehabilituje pop jakožto kvalitní hudební žánr. Právě tato posluchačsky atraktivní hudba, kterou česká rádia hanebně ignorují, se stala jednou z priorit Colours.
Na sólovém koncertě pak Ahn Trio zaplnilo evangelický kostel, který v předešlých ročnících hostil například saxofonistu Jana Garbarka. I když i tentokrát šlo o crossover mezi klasikou a popem, pro mladou generaci to byl mnohem účinnější impulz než tisíce povinných výchovných koncertů.
Aleluja, New Orleans
Zatímco v domě knihy Librex mohli návštěvníci sledovat besedu o izraelské hudbě za účasti izraelského velvyslance, ve workshopech se učit flamenco či tance Afriky a Orientu, tak Stodolní ulicí, pověstnou nejen množstvím klubů, ale i pouličních stánků migrantů z Turecka a bývalé Jugoslávie, pochodoval uprchlický All Star Refjudží Band stylizovaný do neworleanské dechovky, přičemž jejich kurdský zpěvák konverzoval se stánkaři turecky.
K páteční vrcholům patřil rozcuchaný britský skřítek Jamie Cullum, který vkusně recykluje jazzovou i popovou klasiku, parafrázuje Paula Simona i Eltona Johna. Rozhodně se nejedná o nějaký post-jazzový jukebox, Cullumův zpěv má podobně rtuťovitou duši jako Bobby McFerrin, navíc hraje i na interiér křídla Yamaha speciálně dovezeného z Vídně.
Takhle skákal Cullum po klavíru
Na scéně Barvy, která prezentuje world music, ho střídal Diwan Project z Izraele: "Slovo Aleluja je jedním z darů hebrejštiny světu," vysvětluje zpěvák skupiny, ale v jejich podání je Aleluja docela šokující, a zní jak transovní pokřiky berberských divoženek z podhůří Atlasu.
Neméně inspirativní je Speed Caravan, vedená francouzsko-alžírským hráčem na elektrickou loutnu oud, jejíž rytmický groove působí jako drásavý orientální funk. O přestávce se novinářům svěřuje, že název jeho alba Kalashnik Love neinspiroval Goran Bregovič a film Underground, ale skutečné setkání s bandity v alžírském vnitrozemí.
Jimi Hendrix s harmonikou
I když v sobotu lákaly to nejširší publikum hvězdy jako Jon Anderson, Morcheeba či Jaromír Nohavica, o překvapení se postarali naopak umělci méně známí: explozivní neopsychedelická sestava Mercury Rev z New Yorku a trio KTU, které vede Kimmo Pohjonen, finský hráč na knoflíkový akordeon. Ten patří podobně jako Jimi Hendrix k extrémním virtuosům, a jeho dramatické skladby působily jako temné, energii jiskřící předkřesťanské ságy evropského severu.
Už v průběhu sobotního večera organizátoři sdělili, že v areálu je 22 tisíc diváků a prodej dalších lístků byl zastaven. "Nechceme ohrozit pohodlí a bezpečnost stávajících návštěvníků," oznámili pořadatelé. Došlo k tomu vůbec poprvé v historii festivalu. "Omlouváme se všem, na které se nedostalo, ale osobně mi záleží na tom, aby si náš festival zachoval lidskou dimenzi," dodala ředitelka festivalu Zlata Holušová.
