Věnujete se stále častěji vizuálnímu umění. Co vám, kromě peněz, přináší cestování s orchestrem a vaší filmovou hudbou?

Nedělám to pro peníze, ale protože mě to baví. Zkoušet s orchestrem a předvádět moji hudbu živě je pro mě velmi důležitou částí skladatelského díla, stejně jako psát hudbu pro jiné. Je příjemné poslouchat vlastní hudbu v jejich podání, ale nevyrovná se to pocitu, když ji hraju sám. Michael Nyman Band je parta muzikantů, kteří vědí přesně, jak moji hudbu hrát. Fyzicky, citově i intelektuálně mě takové hraní nabíjí, stejně jako přímý kontakt s publikem. Když přichází do koncertní síně, je to pro mě v podstatě parta cizích lidí, kteří možná znají mojí hudbu, ale netuším, kdo jsou. K závěru koncertu, který je potěší, inspiruje nebo pobaví, si uvědomím, že jsem s nimi navázal kontakt hudbou, kterou třeba znají z nahrávky. Živé zkušenosti se nic nevyrovná.

Na svých stránkách jste vyhlásil soutěž o to, kdo natočí nejlepší video k vašim dvěma skladbám z filmu Piano. Už jste rozhodl o vítězi?

Ještě jsem žádné z videí neprohlížel, soutěž visí na stránkách teprve pár týdnů. Měl jsem plno práce, píšu novou hudbu a končil můj videoprojekt v Barceloně. Ale bude to velmi zajímavé; podle mě má takový experiment cenu, dát lidem k dispozici známé skladby a sledovat, jak působí na fantazii filmařů.

Chcete tak objevit talenty anebo využít toho, že fanoušci ochotně a rádi pracují zadarmo?

Moje hudba není obyčejně přístupná kterémukoliv filmovému tvůrci, toto je výjimka, což z té možnosti činí událost. U videofilmů, které točím, používám vlastní hudbu jako doprovod. Nejprve natočím film a potom procházím svoji audioknihovnu a vybírám hudbu, která se k němu hodí. Filmaři mají dvě možnosti; buďto natočit snímek na téma hudby, která jej doprovází, anebo vybrat hudbu k filmu, který už je natočený či vymyšlený. Když vám řeknu, že všechna hudba k Pianu vznikla, aniž bych viděl jediné políčko filmu, logicky to změní váš postoj, ale neznamená to, že hudba bude mít ve filmu větší nebo menší účinek. Spustila filmařovu představivost, stejně jako tyto dvě skladby spustí představivost méně známých tvůrců, než je Peter Greenaway.

Progresivní hudebníci takhle již dlouho nabízejí fanouškům vlastní hudbu k remixování, na hledání neznámého, přirozeného talentu se teď specializují souteže jako Britain's Got Talent nebo naše SuperStar...

Stejná věc se mi přihodila v dětství, neměl jsem žádné hudební instinkty, vědomosti, ani talent. Ale začal jsem chodit do jiné školy a tam si můj učitel hudby měl z nějakého důvodu usmyslel, že budu mít na hudbu talent a dalších patnáct let mě vzdělával. Kdybych tu šanci nedostal, kdybych nezměnil školy a učitele, dnes bychom se takto nebavili.

Kdyby nebylo toho učitele, nebylo by Nymanových skladeb...

To je dost děsivé pomyšlení, pravděpodobně exitovaly tisíce dětí tehdy a existují nyní, které takovou šanci nedostaly a nedostanou. Britain's Got Talent je umělý, komercionalizový stroj na peníze pro Simona Cowella, umí odradit stejně jako povzbudit. Obecně, každá příležitost, kde se může projevit talent, je lepší než sedět doma a nedělat nic. Nejlepší by byl vzdělávací systém, v němž by kažé dítě dostalo stejnou šanci, jakou jsem dostal já, ale rozumím, že by to bylo finančně a logisticky neproveditelné.

Zpět k vaší soutěži pro filmové talenty. Znamená to, že se snažíte svoji hudbu oddělit od filmového obrazu, který doprovázela původně? Až ty dvě budete skladby hrát v Ostravě, poběží myslí posluchačů obrázky ze snímku Piano?

Značná část mých posluchačů se s mojí hudbou seznámila díky filmu, to je jasné. Hudba k nim přichází zároveň s obrazem, přestože jsem ji někdy skládal dříve, nežli vznikl film. Pěkné je, že si můžete hudbu od filmu, třeba Greenawayova, "odpojit" . Například v nedávno natočeném filmu Muž na drátě zní moje hudba z Greenawayových filmů ve zcela novém kontextu.

Podívejte se, jak muž kráčí po laně mezi budovami World Trade Centra

To je film o francouzském provazochodci Philippe Petitovi, který po letitých přípravách s přáteli tajně natáhl lano mezi newyorská dvojčata, ještě než je pobořili teroristé, a přešel mezi nimi. Setkal jste se s ním?

Setkal, poté, co jsem viděl film. Ten člověk je skutečný poeta, snílek a génius. Každý máme na něco talent, každý něco podnikáme a předvádíme to publiku. Moje práce je vlastně dost konvenční. V ničem z toho, co jsem kdy udělal, není tolik odvahy a originality, jakou má Philippe. Fim se samozřejmě hlavně týká jeho přechodu mezi dvojčaty, ale když si přečtete Philippovu knihu a mluvíte s ním, dojde vám všechna ta tvořivost, schopnost snít a tvrdohlavost, s kterou sen naplňuje. Celá slavná soutěž Britain's Got Talent proti němu vypadá jako laciné divadýlko. Takových Philippů ovšem na tomhle světě moc není. Je to skutečný básník. Jednoho dne spolu vytvoříme operu.