Od roku 1962, kdy vyšla jeho první kniha Jeden den Ivana Děnisoviče, se stal pojmem. V roce 1970 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Traduje se, že kniha vyšla paradoxně díky Nikitovi Chruščovovi, jemuž rukopis někdo podstrčil a ten ve své naivitě pokud jde o literaturu prohlásil "to je dobrá věc, to se musí vytisknout".
Solženicyn se narodil v Rostově na Donu. Původně byl učitelem fyziky. Bojoval jako důstojník Rudé armády ve druhé světové válce. Protože kritizoval stalinistický režim, byl roku 1945 poslán na nucené práce, poznal prostředí koncentračních táborů, gulagů. Následovaly tři roky ve vyhnanství v Kazachstánu (1953-56). V roce 1957, po odhalení kultu Stalina, byl rehabilitován.
Stále odvážnější knihy - Rakovina, Souostroví Gulag a mnohé další - v nichž kritizoval a napadal sovětský režim sledovali v Kremlu s rostoucím rozladěním.
Přes rostoucí ohlas ve světě, který v něm viděl nezpochybnitelnou morální autoritu, byl v roce 1974 - v době, kdy už jeho knihy vycházely jen na Západě - vyhoštěn do Švýcarska. Poté dobrovolně odešel do exilu v USA. Do Ruska se vrátil v roce 1994.
Nové blogy na iHNed.cz
Jeho čas však již minul. Triumfální návrat, když cestou do Moskvy projel vlakem celou Sibiř, se u něj rychle změnil v zatrpklost nad současným režimem a oslavu někdejšího samoděržaví.
