Polední výstřel z bašty sv. Tomáše v Praze, Jízda pražských hasičů k ohni, Svatojánská pouť v českoslovanské vesnici a výstupy kabaretního komika Josefa Švába-Malostranského jsou filmy, které by dnešního diváka, zvyklého na dokonalé projekce v multiplexech, zřejmě nezaujaly. A přesto se tyto "oživené fotografie" dostaly do dějin. Jsou totiž mezi nejstaršími českými snímky, které před 110 lety promítal architekt Jan Kříženecký na výstavě v pražské Stromovce.
Dřevěná bouda honosně nazvaná Pavilón Českého kinematografu tam byla otevřena 19. června 1898, necelé čtyři roky po vůbec prvním veřejném filmovém představení bratří Lumiérů v centru Paříže. Představení byla pozoruhodná i tím, že Kříženecký promítal také výjevy natočené přímo tam. Jeho zásluhou se Česko zařadilo mezi prvních deset zemí s vlastní filmovou výrobou.
"Jest úplně možno, že mnohý návštěvník výstavy uzří při nich i sama sebe živého," napsaly o tom tehdejší Národní listy.
Od té doby prošel český film řadou etap. První stálé kino v Čechách zpřístupnil Viktor Ponrepo 15. září 1907 v Praze v domě U modré štiky v Karlově ulici. V roce 1931 se začaly stavět barrandovské ateliéry, o 15 let později prožily Mariánské Lázně historické okamžiky zahájení prvního filmového festivalu. Centrem se pak staly Karlovy Vary, 4. července tam zahájí už 43. ročník.
Československá kina zažila svůj zlatý věk v 60. letech minulého století. Tehdy jich promítalo 3710, zatímco dnes jich je podle informací Unie filmových distributorů v pravidelném provozu 623 s 776 plátny. Návštěvnost byla největší koncem 50. let, kdy do kin přišlo přes 180 milionů diváků. Loni přišlo v Česku do kin 12,8 milionu diváků, zhruba 60 procent do multikin.
