Fascinace Hollywoodem je u umělců tak častá, že ji lze prohlásit za tvůrčí metodu. Momentálně asi nejslavnějším obdivovatelem, kterému se podařilo Hollywood přesadit do fotografie, je Američan Gregory Crewdson. Jeho velkorozměrné fotografie mají neodolatelné spektakulární kouzlo. V retrospektivní šíři je teď vystavuje pražská Galerie Rudolfinum. Výstava potrvá do 25. května.
Šestačtyřicetiletý Crewdson má poněkud temný vkus. Z hollywoodských ikon si vybírá mistry, jako je Alfred Hitchcock nebo David Lynch. "Příběhy" si ale vymýšlí vlastní, se světem filmu mají jeho fotografie podobnou atmosféru. A výrobní postup. Gregory Crewdson v současnosti vystupuje spíše jako režisér, který úkoluje početný, až stopadesátičlenný tým. Dokonce i zmáčknutí spouště u fotoaparátu přenechává hollywoodskému kameramanovi.
Slepovaná realita
Složitou scenérii - v členitém, atmosférickém interiéru nebo na ulici s mnoha postavami, automobily a dalšími postranními motivy - aranžuje do nejmenšího detailu. Výslednou fotografii digitálně slepuje z několika záběrů, čímž dosahuje neskutečné ostrosti ve všech vrstvách obrazu. Technická dokonalost by mu sama o sobě mezinárodní věhlas nepřinesla. Zejména u starších sérií, na nichž ještě pracoval bez početného štábu, je patrná psychologizace, zájem o potlačované temné stránky života symbolicky situovaného na americké předměstí.
U nejstaršího cyklu výstavy, černobílé série Hover, se chvíli dokonce zdá, že jde o dokument či o reportáž. Ulice nahlížená z ptačí perspektivy je posetá typickými americkými domky s verandou a malými zahrádkami. Idylu narušují divné detaily: uprostřed zahrádky si na trávníku jeden soused vykopal rýhu ve tvaru kruhu. Několik soustředných kruhů vytváří na louce sekačkou i jiný muž. Na dalším snímku domek ozdobený k oslavě hoří; jinde záchranář láká do klece medvěda, který řádil u popelnic a vystrašil rodinu užívající si piknik.
"Crewdson rozhodně neusiluje o dokument, ten je podle něj nesmyslný. Raději vytváří svou vlastní skutečnost, která je stejně jako film obrazem reality," říká kurátor výstavy Stephan Berg. Fotograf svou předměstskou vizi rozvíjí do ještě bizarnějších podob. Crewdson má oblíbenou "terminologii". K ní patří auta stojící nepřirozeně šikmo přes ulici s otevřenými dveřmi i kufrem, semafory, na nichž svítí oranžová (čas mezi stáním a pohybem), a lidé s bezduchým výrazem, možná zhroucení, vyšinutí, těsně před sebevraždou.
Dokonalá iluze
Snímky z interiérů vznikají ateliérovým způsobem, realitu napodobují do detailů, což kontrastuje s absurditou situace (černě ohmatané stěny kolem vypínačů; zpocená žena v obýváku rukama zrývá květinový záhon, chlapec v koupelně prostrčil ruku výlevkou sprchového koutu do rozvodové šachty, jakéhosi záhrobí). Vedle sprchy pootevřené skříňky. Řada čisticích prostředků symbolizuje americkou posedlost sterilním prostředím.
Do svých scénických kompozic evokujících filmovou náladu (bez humoru a ironie) zapojil autor i herečky, například Gwyneth Paltrow či Julianne Moore. Osudově se tvářící hvězdy hru na Hollywood zpečeťují. Crewdsonova metoda je oslňující. A autor stále prohlubuje svůj objev - precizně prokomponovaná a promyšlená fotografie se stává malým filmem, jehož děj si musí divák domyslet. Crewdson současně rafinovaně odkrývá pravdu o Američanech, o jejich úchylkách a obsesích.
