Na Srí Lance v úterý večer SEČ zemřel světoznámý britský autor science fiction Arthur C. Clarke. Informovala o tom agentura AP. Clarkovo úmrtí oznámil agentuře jeho asistent Rohan De Silva. Podle něj trpěl spisovatel před smrtí problémy s dýcháním.
Clarke byl posledním žijícím členem takzvané velké trojky science fiction, do níž vedle něj patřili ještě Isaac Asimov a Robert A. Heinlein. Ve svých románech a povídkách předpověděl například přistání člověka na Měsíci před rokem 2000 nebo využívání satelitů na geostacionární dráze pro telekomunikační účely.
Racionální vědec, duchovní otec komunikačních družic, ale i zručný spisovatel
"Občas mívám pocit, že se probudím a zjistím, že jsem spal na svém psacím stroji a že to všechno byl jen sen," napsal Clarke v jedné ze svých knih. Snít novodobý Jules Verne opravdu uměl, přestože snění nikdy nepodlehl. Své vize měl vždy podložené odbornými znalostmi, nebyl totiž jen pozorovatelem, ale i aktivním účastníkem nástupu kosmické éry.
Rodáka z britského Mineheadu zajímalo sci-fi již na střední škole, svou profesionální dráhu ale zahájil jako úředník v Londýně. Vstoupil tu také do Britské meziplanetární společnosti (později byl i jejím předsedou) a právě ve věstníku tohoto spolku vydával své první odborné články.
Již v roce 1945 publikoval myšlenku, s níž je jeho jméno ve vědeckém světě spojováno nejčastěji, o využití satelitů umístěných na geostacionární dráze pro telekomunikační účely. Clarke sice tvrdil že "realizaci vědecko-fantastických myšlenek můžeme očekávat zhruba půl století poté, co se jim odborníci přestanou smát", v tomto případě se ale zmýlil. Jeho nápad se začal uskutečňovat již v 60. letech a získal pak za něj řadu poct. Jeho myšlenkou bylo rovněž využití kosmických satelitů pro lepší předpověď počasí.
Napsal Meziplanetární let, pak komentoval přistání na Měsíci
Povídky i odborné články psal již ve 30. letech, do povědomí čtenářů se ale dostal až knihou Meziplanetární let (1950), jež byla první anglickou publikací o základech kosmonautiky, která zaujala laiky i odborníky. V krátkém čase pak vydal několik sci-fi románů: například Marťanské písky (1951), Konec dětství (1953), Světlo Země (1955) či Město a hvězdy (1956).
V roce 1956 se usadil na Srí Lance a věnoval se tu své další vášni - podmořskému výzkumu a potápění. Z povědomí světa a čtenářů však nezmizel - naopak. V roce 1968 napsal román 2001: Vesmírná odysea (následovala tři pokračování), který režisér Stenley Kubrick přenesl na filmové plátno.
V roce 1969 spolukomentoval přistání Apolla 11 na Měsíci, později i Apolla 12 a 15, a stal se celebritou. Přispěly k tomu v 80. letech i jeho cykly dokumentárních filmů čerpající z nevysvětlitelných jevů historie a současnosti.
Popularita mu ale ukázala i stinnou tvář v podobě křivého obvinění z pedofilie. Aféra proběhla v době, kdy mu měl být udělen rytířský řád. Ceremonie byla odložena a titul pak získal v roce 2000.
Podílel se i na vývoji radaru
Sir Arthur Charles Clarke se narodil 16. prosince 1917. Během druhé světové války se podílel na vývoji radaru a v roce 1948 vystudoval fyziku a matematiku na King's College. Krátce (od roku 1953) byl ženatý s Američankou Marilyn Mayfieldovou, rozešli se asi po půl roce.
Vědeckou i literární dráhu muže, který byl téměř dvacet let upoután na kolečkové křeslo, spojovalo přesvědčení, že budoucnost lidstva není na Zemi, ale ve vesmíru. "Skutečný vesmír je mnohem neuvěřitelnější, než se nám, pošetilým spisovatelům sci-fi literatury, kdy zdálo," říkal velmistr tohoto žánru, jehož jméno nese mimo jiné jedna z planetek či vyhynulý dinosaurus.
