Don Juan nemusí být mladý a pohledný, aby mohl s úspěchem dobývat ženská srdce. Jako spolehlivý feromon působí i jiná kombinace: okouzlující výřečnost a bohatství. Na těchto pilířích vystavěl svou roli Miroslav Donutil v nové inscenaci Národního divadla. Don Juan v režii Jana Nebeského měl včera premiéru ve Stavovském divadle v Praze.
Nebeský našel věrohodnou polohu, když v Moliérově hře akcentoval nikoli milostné eskapády a scény svádění, ale vybroušené rozhovory Juana se sluhou Sganarelem a ostatními postavami.
Dialogy jiskří nejvíc tam, kde pomyslné meče zkříží vášnivé obhajoby protichůdných světonázorů: pošlapané křesťanské cnosti s rozhořčením obhajují Juanovy oběti, rozčilené a zaskočené jeho cynickým pragmatismem.
Výstředně oblékaný Don Juan (Donutil během představení vystřídá asi pět úborů) zase velmi svůdně velebí život bez závazků a zbytečných ohledů. Je dobrý řečník a své hříchy »upřímně« přiznává. Zdá se být tím, kdo má větší nadhled.
