Gabriela Demeterová: Dnešní doba je "uječená", barokní ladění je nižší

Dnešní doba je "uječená", barokní ladění je nižší

/OD NAŠEHO SPOLUPRACOVNÍKA/
Zítra začne desetidenní festival Barokní perly Gabriely Demeterové. Bude se konat na různých místech plzeňského regionu s centrem na zámku v Manětíně. Jeho součástí jsou interpretační kursy pro mladé hudebníky. Barokní hudbu, zejména Bacha, považuje Demeterová za hojivý balzám.

hn: Váš vztah k baroku se vyvíjel, nebo vás toto období zaujalo okamžitě?
Tíhla jsem k němu odmalička, protože mám ráda barokní architekturu, hrady a zámky, vždy mě přitahovala jejich historie. A ta hudba, ať již to je renesance, baroko, či klasicismus, je pro mne příjemný oddych od té těžké romantiky nebo dvacátého století.

hn: Barokní architektura je někdy trochu přezdobená, není tento směr citelný i v hudbě?
Samozřejmě to byla tehdy konzumní hudba, nebylo rádio ani televize, a je tam spousta odpadu a na druhou stranu je v ní spousta geniálních věcí. To si člověk musí vybrat, oni opravdu měli často hudbu jen k tomu, aby něco znělo jako takové podkreslení.

hn: Často zmiňujete a hrajete tvorbu nejslavnější postavy barokní hudby, J. S. Bacha. Oslovují Vás stejně výrazně i Vivaldi, Telemann a další skladatelé?
Já hraji samozřejmě Vivaldiho, Telemanna, ale k Bachovi cítím osobní úctu. Myslím, že to je opravdu obrovský génius, kterému byla hudba posílána do hlavy odněkud z vesmíru. Když si potřebuji odpočinout nebo se pročistit, tak je pro mne nejlepší vzít si nástroj do ruky a v té chvíli se pro mne Bach stává osobní očistou.

hn: Festival Barokní perly neprobíhá jen na jednom místě. Ve kterých místech se odehrává?
Festival se odehrává v krásných prostorách zámku v Manětíně, zde bude i vyučovací centrum, zahajujeme 19. 8. v klášteře v Plasích, kde na úvodním koncertě proběhne benefiční akce ve prospěch aktivních účastníků interpretačních kursů. To jsem udělala loni poprvé a velmi se to osvědčilo. Dětem jsem mohla na závěr pořídit struny a kalafuny, aby měly něco na přilepšenou, protože vím, že se jedná o finančně náročnou záležitost a ne všichni rodiče mají dostatek peněz. Znám i z vlastní zkušenosti, jak moji rodiče složitě vydělávali peníze, abych sama mohla vůbec studovat. Na zahajovacích orchestrálních koncertech, které se odehrají v Plasích a nové lokalitě, Horšovském Týně, vystoupí spolu se mnou vybraní účastníci z minulého ročníku.

hn: S Norbertem Hellerem připravujete kolekci CD se sonátami W. A. Mozarta. Požíváte přitom staré Strnadovy housle. Je obtížné měnit housle rozličného stáří, s různým zvukem a odlišnou barvou?
Já jsem si již na to zvykla. Strnadův nástroj má trochu širší krk, má podobnou menzuru jako nástroj, na který běžně hraji a zvykla jsem si i na ladění a nedělá mi to problémy. Musím se však soustředit, abych měla dokonalou intonaci na ten daný nástroj, jak to sám potřebuje.V tom je to těžké a člověk si musí dávat pozor. Je ta ale taková výzva a to mne na tom baví. Co si mohu technicky dovolit? Co jsem schopna zvládnout?
Beru to jako horolezci, kteří stále zlézají Mt. Everest. Líbí se mi kontrast ladění, barokní ladění je nižší a dnešní doba je taková uječená, ladění neustále stoupá a housle se stávají ječivým nástrojem v tom diskantu zvláště. Pro mne to je jistá úleva a hlavně nástroj dostává úplně jiný barevný rozměr. Já si mohu více vyhrát s barvami, ale nemohu si dovolit zase razantní hraní. Mám ráda změnu poloh.

hn: Měla jste úspěšné turné po Japonsku. Čím právě Japonce naše hudba přitahuje?
Já myslím, že důvodem je melodičnost. Oni mají rádi melodie. Když Japonci jdou na koncert, chtějí si odpočinout a Dvořák, Smetana i Janáček či Martinů, kteří zde zažívají takovou malou revoluci, mají ve svých dílech obsažen melodický český folklór. Domnívám se, že to je tím. Ale je pravda, že je to jediná země, kam se člověk může pravidelně vracet jako Čech, protože nás opravdu uznávají. My jsme tam pro ně naprostá špička, Češi rovná se hudebníci, a to je moc krásné.

hn: Předcházela vašim vystoupením velká propagace nebo si vás lidé již najdou sami?
Každé turné se připravuje dva roky, propagační kampaň se spouští půl roku dopředu. Japonsko je veliká země, jen Tokyo má patnáct miliónů lidí.